Waiting here for...

31. ledna 2016 v 22:31 | Amit |  Žijeme
Ahoj lidi,
jak se tak dívám na naše rubriky, nevím, kam se ten článek hodí. Uvažujeme? To asi ne, moje proudy myšlenek úvahy nejsou. Milujeme? Upřímně, přiznávám, že pokud do něj napíšu, co mě jako první napadlo u tématu týdne, pod tohle by se to hodilo a byl by to kýč a pěkná blbost. Tak jsem to dala pod žijeme a budu psát hned o druhé věci, která mě napadá. Většinou se sice říká, že nejlepší jsou věci, které nás napadnou jako první, ale já se znám, vždycky je to prvé kravina.
Někdy i to druhé. A většinou mě nic použitelného nenapadne.



Každý z nás na něco čeká. Právě se mi v hlavě spouští kýčovitý a neskutečně trapný proud myšlenek a k tomu všemu...ta věta je jako ty podělaný citátky typu: Miluju tě a ty si toho ne a ne všimnout. Myslím to vážně. Čekáme na konec vyučování, na prázdniny, na víkend. Čekáme, až uvidíme kamarády, rodinu, nepřátele, všechny ostatní. Čekáme a nemůžeme se dočkat. Narozenin, Vánoc, nového mobilu, cesty do knihovny, pár hodin spánku...takhle bych mohla donekonečna, dosaďte si, co chcete. Každý máme něco. A u toho čekání se nemůžeme smířit s tím, že bychom se neměli dočkat. K tomu se vrátím a teď...podívám se na to z té pubertální strany, řekla bych.
Možná žijete jen s jedním rodičem a těšíte se, až uvidíte toho druhého. Možná žijete už mimo rodinu a neříkejte, že se vám nestýská. Na lidi, na ty čekáme asi nejvíc. I ten největší intovert, největší blázen do knih, nejnevím co má někoho, po kom se mu stýská. Mě se stýská i po lidech, které jsemviděla včera. Jo, jsem strašně emocionálně založená. A jak moc se vám musí stýskat, když jste třeba rok pryč. I největší drsňák se po půl roce dívá směrem, kde by mohl být jeho domov a říká si: Myslí tam na mě? Nezapomněli? A chce je vidět. A i nejdrsnější kamarádi si doma říkají to samé. Pokud nejste měkoty jako já, tuhle kurzívu vynechejte. Nedokážu si nevylejvat svý maličký otravný srdíčko :D. Můj kamarád, kterej je jak starší bratr, odletěl do Ameriky. Je tam půl roku, no a mně se stýská. A jemu taky. Po domově a po nás. (ano, strašně moc se nám stýská, na chvíli se ponoříme do života a pak nás něco yvrve a drtí vzpomínkama) Takže vim o čem melu. Lidem se fakt stejská. Jakobyste to neznali z vlastního života. My se na ně těšíme. Je to jako první příklad, ale silnější. Myslím, že na lidi se těšíme víc, když se nám po nich stýská. Nedočkavě čekáme. Na co se asi tak dá rozdělit čekání? Zaprvé podle toho, jak skončí, zda se těšíme, nebo se obáváme. A to těšení...buď jsou to chvíle, události, věci a všechno možný, co v našem životě ještě nezačalo. Snad víte, co myslím. Čekání plný natěšenýho pocitu, že něco bude. Jindy se těšíme, většinou na člověka, na něco, co zmizelo. Nejsme plný bezstarostný radosti, že to bude. Máme v sobě smutek, takovou tu část, co jenom přežívá. Takový to nekonečný čekání, který ale nakonec skončí.Nesnáším to čekání, miluju tu chvíli.
Mí drazí, nedopíšu ten článek do termínu, kdy končí téma týdne a proto bude na dvě části. TEdy! vracejte se na náš blog, moje myšlenkové pochody příště dostanou smysl. Ádié!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama