Blog oslavil své druhé narozeniny!

2. prosince 2015 v 17:58 | Chlapeček s plynovou maskou |  Uvažujeme
Ahoj všechny šípkové růženky i nesmrtelní draci a vůbec všechny bytosti, které se dožily probouzení našeho blogu. Určitě jste si všimli, že se tu nic neděje a najednou nějak moc obě žijeme realitou (a nebo jinými sociálními sítěmi, že ano). Takže jste sem skoro nebo úplně přestali chodit. Proč to tedy píšu, když není nikdo, kdo by četl (nechte mě plakat nad mou nezodpovědností a leností). Protože věřím, že se mezi vámi našli dosti kouzelní tvorové, kteří vytrvali. A možná se i divili, proč najednou neslavíme narozeniny...no, to je na dlouho (prostě jsme byly obě moc líné psát článek, hluboce se omlouváme). A teď přichází věta, na kterou všichni čekají a moje kecy jenom zdržují, takže bych to mohla říct hned. Všechno nejlepší!!! Už jsou to dva roky, co sem píše Anděl a dva roky, co sem píšu já. Prostě krása! Vydrželo nám to ale dlouho (i když, asi jen díky vaší trpělivosti)! A protože pokaždé (čtěte loni) bylo napsáno cosi speciálního...bude tomu stejně i dnes. A co vás všechny nejvíc zajímá? No, jak jsme se seznámily. A i kdyby vás to nezajímalo, nenapadá mě nic lepšího. Hurá na to!

(Andělovy poznámky jsou kurzívou.)
Bylo to už hrozně dávno, ani si už nepamatujeme, jak dlouho. Byly jsme ještě malé holky, roztomilé, tiché a maličké (ano, my jsme mohly být menší než jsme teď!). Šla jsem a aktovkou úplně prvně na gymnázium. Vyklepaný primánek. Jsem nespolečenská, dokud někoho dobře neznám, a prostě nikdy se v kolektivu neprosadím. Těšila jsem se, o tom žádná, ale bála jsem se o moc víc. Srab, Chlapeček je srab. Otevřely se veliké dveře třídy, tam spoustu dětí a všechny se skvěle bavily. (Všechny teda rozhodně ne, já jsem se bála úplně stejně jako ty.) Dostala jsem nezměrnou chuť utéct a už nikdy se nevrátit, ale tehdy jsem tenhle pocit moc nechápala, takže jsem neposlechla (a ještě, že tak). V první lavici seděla taková divná holka, mikádo to mělo a bylo mi to celkem povědomé. Tak jsem si k té holce sedla. Vyklubala se z ní Anděl. Po celkem krátkém rozhovoru jsem zjistily, že se známe z jedné akce. Sláva! Známe se. Počkej počkej, bavit jsme se začaly až třetí den! Do té doby jsme vedle sebe jenom tak trapně seděly a mlčely, a vůbec to byla docela sranda. Dobře, nepamatovala jsem si jí, ale ona mě trochu jo. Tramtararáááá, vlastně to je všechno. Nemám, co dodat, než že se ta divná bytost stala mojí nejlepší kamarádkou ve škole a jednou z nejlepších vůbec. Nerozlišuji úplně nejlepší kamarádku, protože mám všechny hrozně ráda. A jak to naše přátelství funguje?
To máte takhle:
Zdravíme se, takový základ. Povídáme si. Poznáme, když je na tom ta druhá blbě a nevíme, co jí říct. Tak něco řekneme a buď to pomůže a nebo pomůže za chvíli něco jiného. Anděl je můj strážný anděl, protože bez ní by se nikdo nestresoval z testů už pár dní dopředu a já bych netušila, že něco píšeme. (Tímto ti děkuji!!) A zase, každý potřebuje v životě nějaké třeštiprdlo, které dělá kraviny, říká kraviny a chová se nepatřičně, ale které se nenaštve, když mu něco vytknete. Aspoň Anděl pořádně vidí, jak je skvělá, když já se chovám hůř. To určitě. Já jsem ta, co ti do sešitu píše sprostý slova.

Mějte se nádherně a snad brzy napřečtenou :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 16. prosince 2015 v 21:19 | Reagovat

Gratuluju k druhým narozeninám. Potěší vidět, jak blogy stárnout. ;-)
To mi připomíná, že se blíží narozeniny i mého blogu! :-O To to uteklo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama