close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2015

Možná bychom měli mluvit, dokud můžeme...

13. listopadu 2015 v 19:50 | Chlapeček s plynovou maskou |  Básníme
Do daleka a do bílé smrti
mizí bez zeptání,
jestli se mi bude stýskat
a jestli na něm záleží.

Loď odpolouvá za svítání
a při poslední šanci
říct, co cítíš
se mlčí.

Cožpak tě to opravdu nezajímá?

A pozdě se křičí
do hor a do moří,
že se stýská
a že se chce zpět.

Mlčí stinné dálky
a objímají tajemství,
jak se pláče
a jak se stýská.

Zajímá, ani nevíš jak.

Až v nebi,
až v bílém světě,
pod rukama andělů
a s tím svým,

odváží se říct,
co měl přes rameno křičet.
Pro ta křídla, co ho nesou,
navždy bude mlčet.

Ještě neodcházej!

Pozdě se křičí,
země je hluchá
a my jsme němí,
jak se zdá.

S posledním dotekem,
loučí se duha
a lidská láska
umirá.

Promiň, že jsem od-

Takhle se mlčí
do bílé dálky,
do nebe létá
k výšinám.

Takhle tu pláču,
do moře křičím.
A v tichu srdce
umírám.

Odpouštím ti.