Existují důležitější věci
13. června 2015 v 21:39 | Plačící anděl | UvažujemeKomentáře
Četla jsem ten článek a chtěla jsem k tomu taky něco napsat, ale nakonec jsem se rozhodla, že mé pocity z toho jsou úplně jinde a očividně by zůstaly nepochopené. Doufám, že tou spolužačkou, která se nespokojí nejsem také já, protože chci být vděčná.
Ale u toho článku jsem si uvědomila spoustu jiných (úplně jiných) věcí než ty, takže jsem si to ráda přečetla.
[3]:Ne, o tomhle jsem nemluvila s nikým, muselo to být něco jiného.
Souhlasím s tebou. Po přečtení Katčina rozloučení jsem měla kromě slz v očích na jazyku větu: "Takže já se mám vlastně dobře..."
Opravdu mě štvou hlavně češi, kteří se zde mají dost dobře narozdíl od jiných států. Neustále si na něco stěžují, na politiky, na stát... Přitom jsou lidé, kteří trpí mnohem více. Katčin blog jsem neznala, dokud jsem se nedozvěděla o jejím rozloučení, ale musel to být šok pro její čtenáře - četli její články, komentovali, ona jim odpovídala, úplně v pohodě a najednou se dozvěděli tohle. Já bych teda měla výčitky svědomí, že mi to nedošlo, že to možná nějak mezi řádky psala už předtím... Ale nedá se nic dělat. Katky je mi moc líto a doufám, že je nyní na lepším místě. Pěkný článek, život jí to bohužel nenavrátí, ale tvá úvaha je pravdivá.
Může mi někdo vysvětlit, proč se v tom všichni už několíkátý den šťouráte? Píšete soucitné články, jaká to byla hrdinka, ať potrestají toho grázla nechutného...Není to už přehnané? Den co den je na titulce článek od někoho kdo píše o té holčině. Pochybuju, že kdokoliv z těch lidí co tyhle články píši, ji znali osobně. Jako to si myslíte, že jí teď tím pomůžete?
V tomhle vidím myšlenku přitáhnout k sobě lidi. Protože slečna zde měla blog tak teď o ní budeme všichni psát?
Je mi jí taky líto ale články jí život nevrátí. Už se kolem toho mele až moc...
Ale není tohle naprosto zřejmá věc? (Jestli ne, je to docela smutný.)
Když jsem četla článek o Katce, taky mě úplně zamrazilo. Nicméně já nejsem ten ty člověka, co si řekne "když chceš spáchat sebevraždu, jdi někam, kde to nikoho neobtěžuje"... přijde mi to jako docela sobeckej pohled. Nicméně bych řekla - stalo se. Je to smutné, ale co s tím teď? Myslím, že by slečna měla najít klidu..
Kapkou v oceánu, ale i přesto jsi se dostala na hlavní stranu... A právem... zaslouženě.. Napsala jsi to moc krásně.. :)
Trošku mě těší, že jsem dnes rychlejší, než "Ta neviditelná", se kterou se potkávám u těchto článků. (Nejspíš proto, že jsme k tomu obě řekly své http://proby.blog.cz/1506/pro-kacenku)
Moc pěkně napsané :)
Než předběhnu anděla a začnu odpovídat na komentáře k jeho článku dřív než ona, chci upozornit, že ten článek psala nezávisle na mě a to, že jí možná budu obhajovat, neudělám, protože se známe, ale protože si opravdu myslím to, co k tomu řeknu.
OMLUVTE ME, JSEM NA MOBILU.
Takže, myslím si, že se v tom Anděl nešťourá. napsala svůj názor a nerozebírala zas tolik její smrt jako to, jak se máme dobře. Tenhle článek byl opravdu mezi spoustou jiných, které blog.cz šťastně dával na titulní stranu, ale byl jeden z nejlepších, co jsem četla. Ostatní býky jaksi prázdné, dojemné, ale podle mě Anděl přinesla něco nového, přinesla povzbuzení a přinesla ho tak přirozeně, že máme pořád pocit, že mluvila jen o smrti té blogerky. Přiznám se, jsem ctenarvjejich článků i když přispívám na stejný blog.
Mam pocit, že to nebyl obvyklý článek ve stylu zabijte toho grázla a chudák holka. Ale je to můj názor, že.
Wow, moc hezky napsaný článek :)
Taky mi vrtalo a stále vrtá hlavou, proč jí nikdo nezastavil? Měla před sebou celý život... ![]()
Hezky napsané. Tohle jsem si taky u toho článku říkala. Proč si lidé neváží toho, co mají? Nevím, je mi to líto. Snad je jí líp..
Katce už nikdo z nás pomoct nemůže, ale možná ona, paradoxně, pomůže jiným.
Najednou se najde spousta lidí, kteří se pozastaví a třeba přestanou zavírat oči.
Kdyby to byla jen nějaká bezejmenná holka, bez jakýchkoliv přátel a bez jakékoliv komunity, asi by se nedělo nic. Prostě by byla jen další v řadě.
Ale tahle holčina byla jedna z nás, byla to holčina, která dokázala napsat svou zpověď, vysvětlení a zveřejnila ho.
Kam se hrabou sebevrazi s pitomým dopisem na rozloučenou, adresovaném jedinému člověku a kolikrát ani nenalezeném.
Díky Anděli za pěkný článek a milé zamyšlení.
A díky Kačko za to, že i z té druhé strany bojuješ...
[6]: Naprosto chápu tvý rozhořčení, ale když jsme psla tenhle článek, vůbec jsem to tak ne myslela.
Katku jsem neznala, máš pravdu, ale proč bych nemohla něco napsat? Tenhle článek navíc není úplně o ní. Její smutnej příběh mi spíš ještě víc ukázal to, co mě užíralo už pár tejdnů předtím a tímhle to tak nějak vyšlo na povrch. Já v tomhle článku nepíšu, že chci potrestat toho grázla, já jsem se snažila předat jakýsi poselství, že jsme všihcni hrozně nespokojení a řešíme kraviny, na kterých vůbec nezáleží, že děláme zbytečné věci a zbytečně se tím trápíme. A jako protiklad k tomu našemu pohodlnýmu životu jsem dosadila Katku, protože to bylo aktuální téma, který mě celkem silně zasáhlo. Klidně bych ale mohla použít někoho jinýho, to máš pravdu, že to možná už je příliš.
Opravdu si myslíš, že to bylo myšleno tak, abych jí "pomohla"? Nevidím způsob, jak jí pomoci, když už je mrtvá. Kdybych chtěla jenom vyjádřit lítost, napsala bych to jinak.
Rozhodně jsem to nepsala za účelem přilákání pozornosti. Potřebovala jsem tu svojí myšlenku prostě nějak sdělit lidem.
Každopádně tvůj názor vlastně chápu, protože těch keců, který k tomu některý lidi dokážou napovídat, je hodně a jsou hrozný.
[11]:
Jsem ráda, žes to pochopila.
[5]: Souhlas.
[7]: Bohužel není. Lidi si to prostě neuvědomujou.
[8]: Řekla bych, že už klid našla. Teď se s tím opravdu nedá nic moc dělat, kromě potrestání rodičů. Ale tak lítost nad ní nebylo jediný téma tohohle článku.
[9]: Děkuju. Článek na tvém blogu si určitě přečtu.
[12]: Přesně. Vidím člověka, jak skáče do kolejí a ani na něj nezařvu? Je pravda, že si tu situaci neumím úplně představit. A kdo ví, jak na to vlastně reagovali spolucestující.
[13]:
Dík za komentář.
[14]: Líp to napsat asi nejde, podepisuju se pod tebe
[14]: Kam se hrabou ostatní sebevrazi s pitomým dopisem? Docela drsný.
Souhlasím s tebou
Já věděla, že se někdo zabil ale nevěděla jsem kdo... Až od Blog.cz jsem se to dozvěděla... Přes Anděl jezdím někdy když jsem v Praze. Je to smutné, ale mohla se svěřit.
Také doufám, že vyroste PŘEMÝŠLIVÁ generace. Která si nenechá nic nakukat reklamami a zprávami a bude se zajímat o skutečné věci a lidi kolem .-)
[17]: Vím, že to zní drsně, ale loni jsem podobným způsobem přišla o kamaráda a důvody jeho odchodu zůstaly neznámé, pokud dopis zanechal, nikdo ho nenašel a tak nikdo ani neví, proč to udělal.
Jiný můj kamarád byl homosexuál a jeho rodiče se s tím nedokázali smířit.
Jeho dopis na rozloučenou přišel rodičům poštou den po sebevraždě.
Nechali si ho pro sebe.
Když spáchal sebevraždu jeho přítel, ze stejného důvodu, pak se jejich rodiče sešli a spolu přečetli ten jeden jediný dopis.
Ti druzí rodiče jasně řekli, že kdyby tohle věděli dřív, se situací by se smířili...
Najednou jim přišel lepší homosexuální syn, než žádný...
Je to jeden pitomý dopis...
Kolik chlapců i dívek je nepochopených kvůli sexuální orientaci...
Kolik chlapců a dívek vyrůstá v násilí ze strany vlastní rodiny...
A kolik lidí by se zamyslelo a možná přehodnotilo svůj názor, kdyby si něco takového mohli přečíst...
TOHLE je drsný ![]()
[20]: Jn, někdy si člověk pozdě uvědomí, že jeho rozmar byl prd proti tomu, co přišlo. Jenže už je pozdě vzít cokoliv zpět.
Ale je to mazec, co píšeš. Hrůza, kolik lidí to stálo život.
[20]: Tohle je tak zvrácená argumentace, že mi to prostě nedá...
Ten, kdo se uchýlí k sebevraždě, nemá žádnou povinnost svůj čin obhajovat, vysvětlovat, či vyvěšovat eseje po internetech, co kdyby na to narazil někdo, kdo se potýká s podobnými problémy. A sorry to burst your bubble, ale i kdyby narazil, nemyslím si, že by to na něj samého mělo takový vliv. Všichni víme, že se svými trablemi, ať již pseudo či těmi opravdovými, nejsme na světě jediní. To naše prožívání je vysoce individuální a bohužel do značné míry nezávislé na prožívání jiných.
Je smutné, že se to s tou holčinou propadlo tak hluboko, že to už nešlo ven. Ale tahle glorifikace mi prostě připadá naprosto nesmyslná.
[22]: Já také neříkám, že mají takovou povinnost
Jen říkám, že to může pomoct někomu jinému
Taky nemám povinnost v sámošce ukazovat důchodkyním, kde mají fazole
A stejně to dělám
Je to o člověku.
[23]: To byla reakce na tvůj výrok o "kam se hrabou!" sebevrazích, kteří po sobě nechali "pitomý dopis". Tahle je samozřejmě mnohem lepší. Napsala blog!
A z tvého argumentování důchodkyněmi v sámošce mi pořád vyplývá jakási povinnost, byť jen morální.
[22]: Souhlasím (aspoň převážně) s tím, že víme, že se svými trablemi nejsme ve světě jediní. Ale ze své zkušenosti můžu říct, že je neskutečný rozdíl mezi VĚDĚT, že nejsem jediná, a ZAŽÍT, že nejsem jediná. Asi jsem nikdy neměla pocit, že si něco prožívám sama samotinká. Ale už několikrát jsem zažila neskutečný příval radosti, stejně jako jakési úlevy a sounáležitosti, když jsem najednou potkala někoho, kdo prožíval / prožil to samé, co já. Zvlášť u věcí, které nezažívá každý druhý.
Také v ty inteligentní lidi doufám, ačkoliv s tím, co občas slyším od mladších děcek ve vlaku, moje víra trošku upadá...
Každopádně, podle mě je velmi důležité, aby měl každý někoho, kdo ho obejme a utěší, je-li potřeba. Na tom vše ostatní staví.
Moc pěkný a pravdivý článek.
Lidi se klidně můžou zabývat maličkostmi. Řešení detailů a věcí, které nejsou vůbec výrazné je pro nás přirozené. Ale je rozdíl v tom věci řešit a dělat si z nich starosti nebo být z nich smutní.
Jinak tvůj názor a způsob myšlení se mi moc líbí.

V situaci ve které se právě nacházím mi Tvůj článek dost zvednul náladu. Děkuji.