Tak a mám tu další básničky.
Zima
Tiché krůčky
v bílé zemi.
Jemné ručky
za dlaněmi.
Malé dítě
v srdci nese
krásu světa
v zimním lese.
Jemné vlásky
barvy medu,
dětský odraz
v chladném ledu.
Proplýtvaná
Barva slunce místo pití,
mraky za pár kroužků dýmu.
Čistota ho prostupuje,
prázdný leze pod peřinu.
Místo slz, jak zlatý kov,
plýtvá pití mnoho slov.
Letmý dotek síly ledu
místo omamné a zlaté duše.
Láhev leží kdesi v hlíně,
hlas skřehotá k nebi sušše.
Místo slz, to zlaté jmění,
plýtvá pití zapomnění.
Barva smrti v jeho tváři,
sklenkou zní zastřelý hlas.
Alkoholik padá v temno,
dávno propil všechen čas.
Marně hledá ve svém hlasu
místo dechu kousek času.
(Tuhle jsem psala jako reakci na názory kamaráda, co dost pije. Dva dny na to napsal reakci. Jemže on je lepší básník jak já :D)
Rodina
Dýmkka a noviny,
křeslo a stoleček
a u něj v papučích
sedával dědeček.
Na horách stála
prastará chata.
U křesla, u krbu
vyrostl táta.
Teď tam jsou vnoučata,
co ještě nevědí,
kam zmizel dědeček,
proč už tu nesedí.
A znovu se ptám na váš názor na ty básničky. A nejen jako na básničky, ale i obsahově.

Dobrá, zkusím se nějak vyjádřit

K té první- Máš tam krásné fráze, ale nějak mi uniká ten příběh, jestli tam ovšem měl nějaký být.
Druhá je taková poučná. To střídání Čtyř- a dvojverší (nebo -rýmý, tak teď fakt netužím...) to dělá zajímavějším a konec mi přijde jako nějaké shrnutí, že si měl dávat bacha dřív. Možná by bylo zajímavé sem vložit tu odezvu. Docela by mě zajímala
A ta poslední je prostě pěkná. Nevím, jak se u ní víc vyjádřit