5 věcí, kterých se nejvíc bojím

7. března 2015 v 15:34 | Plačící anděl |  Uvažujeme
K napsání tohoto článku jsem se inspirovala u skvělé blogerky Em Age, jejíž články mě někdy nutí se zamyslet, někdy si naopak odpočinu, zasměju se a často jí musím dát za pravdu. Doporučuji vám se na její blog podívat.

Pět věcí, kterých se nejvíc bojím. Nejsou zrovna obvyklé, ale věřím, že se mi nevysmějete. Nejsou seřazené podle toho, co mi nahání strach nejvíc, jenom tak, jak jsem si na ně vzpomněla.



SKÁKÁNÍ PŘES ŠVIHADLO
Jak se skáče přes švihadlo jsem se naučila až v nějakých jedenácti letech. Ano, tak pozdě. Přitom je to vlastně docela jednoduché, ale ani doteď to pořádně neovládám. Vždycky, když máme tělocvik, doufám, že nebudeme skákat přes švihadlo, protože mi to hrozně nejde, strašně se u toho vyčerpám a přitom těch skoků udělám hrozně málo. Vždycky v září ve škole děláme takový testy, který nás mají prověřit, jak jsme dobrý v těláku. Měří se, jak daleko skočíme, jak dlouho se udržíme na žebřinách a tak; jedna z těchto disciplín jsou i skoky přes švihadlo. Kolik dáme nejvíc za dvě minuty. V primě mě to tak vyčerpalo, že jsem málem omdlela a pak jsem se jako největší trapka rozbrečela při hodině. Super. Všichni si to pamatovali. Vždycky mám u toho nejhorší výsledky.

REKLAMA NA RICOLU
Asi znáte bylinné bonbony Ricola. Jsou sice strašně drahý, ale taky strašně dobrý. Jeden čas na ně dávali reklamu v televizi a věřte, že vždycky, když reklama začala, běžela jsem z obýváku (tam je totiž televize) do svého pokoje, zacpávala si uši, ječela a zavírala za sebou všechny dveře. Důvod je takový, že vždycky na konci celé té reklamy nějaký hlas zazpíval slovo Ricola. A nevím, čím to bylo, ale ten zvuk ve mně vyvolával tak ďábelský pocit. Možná to bylo prostě tím pořadím a výběrem tónů, že ta melodie byla tak děsivá. To ale nebyl normální strach. To bylo jako kdyby se do mě přenesly úplně neskutečně silný pocity beznaděje, prázdnoty a ztracenosti. Jasně, magory jako já prostě hudba dost ovlivńuje a působí na ně víc, než na jiný lidi, ale tak moc? Pochybuju. Nechápu to, prostě to nechápu, ale bojím se toho nejvíc na světě a doufám, že už ten zvuk nikdy neuslyším. A přitom to byly jenom tři tóny.


ŽE MI UMŘE NĚKDO BLÍZKEJ
Tohle je tak trochu neoprávněný strach, protože nemám úplně důvod k tomu se bát o život kamarádů a rodiny. Poblém je v tom, že mě v noci občas strašej sny, jak mi umírá někdo z rodiny. Nevím, čím to je, nevím, proč se mi o tom zdá, ale je to důvod, proč se bojim, aby se to nestalo. Nevím, co bych dělala, kdyby mi umřeli třeba rodiče. Mám pocit, že bych umřela taky.

LUMCI, SEKÁČI, VELCÍ PAVOUCI, MŮRY
Ve skutečnosti se nebojím lumků, protože jsem možná nikdy lumka neviděla. Bojím se samečků komárů, takových těch, kteří nesají krev, ale jenom vám poletují v bytě, nohy mají pět centimetrů dlouhé, bzučí, sedí na stropě, máchají křídly a ne a ne vypadnout. My jim akorát doma říkáme lumci, každopádně je nesnáším. Hrozněse jich štítím, ty jejich obří nohy a dlouhé tělo... Brr.
Sekáčů se bojím ze stejného důvodu a velkých chlupatých černých nechutných pavouků asi taky. Malých se nebojím, křižáci mi nevaděj. Ale tohle prostě nesnesu.
Dál mě taky děsí můry. Nevím úplně proč se jich tak bojím, ale přijdou mi hrozně nechutné. Ta jejich chlupatá křídla... Kvůli nim mám pocit, že si na mě můry brzy sednou a budou mi lézt po hlavě. Ještě horší jsou ale asi mrtvé můry, velké a rozmáznuté na podlaze veřejného záchodku.

KOMUNIKACE S CIZÍMI LIDMI
Jak já nesnáším, když jsem nucena do rozhovorů s lidmi, kteří mi nejsou blízcí. Úplně cizí lidé, rodiče mých kamarádů, staří známí, neznámí rodinní příslušníci, vedoucí kroužků, kterým zrovna musím říct, že z jejich kroužku odcházím. Nenávidím taky telefonování cizím lidem. Je to hlavně kvůli tomu, že jsem prostě introvert, jsem stydlivá a bavit se s cizími lidmi mě hrozně vyčerpává. Unaví mě to, úplně vyšťaví. Odmítám dělat spoustu věcí právě kvůli tomu, že bych se musela dohodnout s někým nebo někomu dělat společnost. Zrovna dneska jsem takhle odmítla výlet na Kokořín... měli tam být lidé, se kterými jsme se bavila asi před osmi lety. Teď s nimi nemám noic společného, ale očekávalo by se ode mě, že s nimi budu vést zdvořilou konverzaci. Dovolte, abych se zasmála (a pak se zavřela s notebookem a knihami ve svém pokoji).
Staří a dobří přátelé nebo blízcí rodinní příslušníci mi ale nevadí.

To je vše. Doufám, že jsem vás překvapila, pobavila, inspirovala nebo vyděsila. Omlouvám se za tu nepřítomnost, nějak jsem neměla chuť psát. Taky za to nepsaní komentářů. Mějte se hezky!
Plačící anděl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Naranique Naranique | Web | 7. března 2015 v 19:40 | Reagovat

Dobré, zajímavý nápad. Máme to podobně. A vůbec se ti nesměju. Skákat přes švihadlo taky neumím (15 let...), ale v těláku při těch testech to neděláme. Ten hlas na konci reklamy nenávidím. A ti komáři - to se jmenuje pakomár a je to druh, ne sameček komára. Kdybys nevěděla. A vadí mi komunikovat i s rodinou. Já jsem prostě sociopat. Když mi umřel děda (loni), ani jsem nezměnila pohled. Nic to se mnou neudělalo. Ale máma... to by bylo podobné jako s tebou. A takové sny jsem mívala taky, nic si z toho nedělej. Myslím, že to má každý. I to, že umře sám. Ale když jsem si přečetla ve snáři, co to je, už se nebojím. A mohla bych tu o těch věcech napsat celej článek. :-)
P.S. nevadilo by ti, kdybych se inspirovala a napsala podobný článek o mém strachu? Samozřejmě to není to stejné.

2 Plačící anděl neboli Gilly Plačící anděl neboli Gilly | Web | 8. března 2015 v 17:03 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že to máš podobně. I v rodině? A má to nějakej zvláštní důvod, jako třeba toho dědu? Nebo s nimi moc nemluvíš jenom proto, že se ti prostě nechce? Mě nedávnou umřel praděda a celou rodinu to naopak stmelilo...
Díky za tenhle komentář, nějak mi to zvedlo náladu. Jasně, napiš, moc ráda si to přečtu. Měj se. ;-)

3 Scrat Scrat | E-mail | Web | 8. března 2015 v 20:20 | Reagovat

Prosimtě, já se naučila skákat loni :-D A taky to nenávidím, nejhorší je, když se snažím na maximum, dám svůj osobní rekord (80 skoků za minutu) a ta tyranská uča mi dá za pět :D Vyhrožuje mi, že mi dá 4 z těláku, ale já na ni kašlu, beztak budou na přijmačkách hledět jen na známky z češtiny, matiky a angliny. Nic si nedělej z toho, že ti to nejde, uvolni se, skákej pomalinku a dostaneš stejnou známku jako když se budeš snažit! :D Já už se poučila, tohle je úplně k ničemu :/ Ale soucítím s tebou, já v těláku brečím skoro každou hodinu, protože mě ta učitelka úplně týrá a nutí mě furt dělat to podání, že mě ruka bolí jako po sebepoškozování :-? Každému tělocvikáři jednou ruplo v bedně, no...
S tou Ricolou - nejdřív se mi to zdálo divné, ale pak jsem si vzpomněla na ten tón - opravdu je to nepříjemné a chápu tě, snad už tu reklamu přestanou dávat... :-x
To s tím blízkým má snad asi každý strach, že mu zemře, bohužel se ty sny nějak ovlivnit nedají, ale řekni si, že tví rodiče mají přece jen dost času, ne? Já měla zase dlouhou dobu příšernou fobii, že nám vyhoří barák, asi jsem moc majetnická, ale děsila jsem se představy, že mi shoří všechny moje věci a pořád jsem zhasínala všechny svíčky v domě a když jsem byla mimo dům a viděla hasiče, vždycky se bála, že jedou k nám :/ Naštěstí to postupně zmizelo, tak ti držím palce ať už se tak nebojíš :/ Já mám 86ti letou prababičku, mám ji moc ráda, ale taky se o ní bojím :/ Vlastně mě pořád hlídala a mám na ni spoustu vzpomínek a tak.. Dokonce zažila i druhou světovou a je zvláštní to poslouchat od někoho, že to zažil. Naštěstí se babička dokáže o sebe stále postarat a všude chodí sama ale i tak... :/
S těma můrama souhlasím, jsou hnusný, fuj, nejhorší je, když mi sedí na stěně a já je nechci rozplácnout, protože bych si zamazala zeď :-! Pavouci mi moc nevadí, když je mám v pokoji(vadí mi, jak oplétaj pavučiny okolo mýho DW plakátu, grr), tak je jednoduše vypustím ven, ale ti dlouhonozí jsou nejhorší, souhlasím :/
A ohledně toho posledního mám stejný problém jako ty. Když jsem byla na Whoconu, bála jsem se oslovit TheHayley73, moji oblíbenou youtuberku a teď toho lituji, to stejný ti cizinci, co u nás byli. Proto se bojím toho příštího Whoconu, až se tam setkáme se členy WW, bojím se, že řeknu nějakou blbost nebo se budu moc stydět :/. Ano, chtěla bych poznat tebe i další blogery, ale abych se někomu otevřela to chce čas a docela se bojím jak to dopadne nebo že někteří blogeři budou starší než já a já se jich budu bát :-x Chjo :D Děsím se, jak to dopadne, ale chci ten meeting udělat :D Uklidňující fakt je jenom ten, že většina z nich budou taky určitě introverti :D
Ale hezký článek, souhlasím s tebou :-)

4 Chlapeček s plynovou maskou Chlapeček s plynovou maskou | 9. března 2015 v 13:29 | Reagovat

A já jsem starý přítel? Vážně? :-D

5 Irith Irith | Web | 9. března 2015 v 16:00 | Reagovat

Pavouky nesnáším!!!
Ale úplně nejvíc se bojím toho, že mě Polly opustí. Že se na mě naštve a odejde. Nechá mě, ať se životem probíjím jak umím, bez její pomoci a zágebů. Opustí mě s tím, že lituje toho, co pro mne kdy udělala. O tom jsou i moje nejhorší noční můry.

Oceňuji změnu přezdívky :-)

Mimochodem, jsi připravená na to, kolik lidí bude na Oslavě? Ale neboj, s námi už ses bavila v pohodě, ne?

6 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 9. března 2015 v 16:44 | Reagovat

[5]: To není změna přezdívky, to je chyba počítače. Ale přesto ti děkuji. :-P O tý změně jsem přemýšlela, ale zatím si Anděla nechám.
Já si myslím, že to by Polly neudělala. Jasně, já vás v podstatě neznám, ale nemyslím si, že by to udělal Chlapeček a vy jste přece taková nerozlučná dvojka, ne?
Ee, ne, nejsem na to připravená, ale počítám s tím. S váma je to v pohodě, jste stejně starý jako já, ale trochu se bojím těch Velkých lidí. ??? :-D

[4]: A co jinýho bys asi byla? Náhodný kolemjdoucí?

[3]: Tak to je hrůza. Moje tělocvikářka mě naštěstí netýrá, žádná z našich tří gymplařských tělocvikářek mě zatím netýrala (dvě otěhotněly). Ony mě chápou. Ale třeba vám změní učitelku... Hlavně se nenechej vydeptat.
Já jsem se taky dřív bála, že nám shoří dům, hlavně asi tak první dva roky po tom, co jsme se přistěhovali. Nějak jsem si ale už na oheň zvykla a zjistila jsem, že když začne něco hořet, ještě to neznamená, že všichni umřeme.
Ha, nejhorší je, když ti pakomár (jak mě upozornila Naranique, není to komár, je to pakomár) sedí na stropě nad postelí. Já se vždycky bojim, že do ní vleze. :-D
No tak setkání se mnou se rozhodně bát nemusíš, protože jsme stejně starý. A já teda moc starších blogerů neznám, nebo se s nima spíš moc nebavim. Neboj se, bude to sranda. A pokud nám někdo bude hejtovat WW, pošlem ho na Skaro. Asi budem navíc obě vystrašený. A doslechla jsem se z různých článků z Na hobita v kostýmech, že irith a Polly pronesly velmi chytrou teorii a to že: introvert + introvert = extroverti, což je podle mě docela výstižné. :-P takže schůzka introvertů bude jedna taková velmi extrovertská akce. O_O No... Eh...

7 Em Age Em Age | Web | 9. března 2015 v 20:02 | Reagovat

Strašně moc ti děkuji za štěk o mně v tvém článku, jsem moc ráda, že se ti mé články líbí, a dokonce tě i inspirují. :-)

Můžu se ztotožnit se strachem ze sekáčů, pavouků a všeho, co je připomíná. Zrovna dnes jsem v práci dost zaječela, když jsem procházela pod schodištěm, ze kterého na vlasu visel nějaký chuchvalec bordelu. Vypadalo to jako pavouk spouštějící se na pavučině. LOL, tak jsem odskočila, ječela a všichni v oblasti třiceti metrů se otočili přímo na mě... takový ten pocit, kdy upoutáš pozornost svým křikem. :D

8 Chlapeček s plynovou maskou Chlapeček s plynovou maskou | 9. března 2015 v 20:48 | Reagovat

No a co třeba mladý přítel? Hm? :-D

9 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 10. března 2015 v 20:34 | Reagovat

[7]: Není zač. :-) Chápu tě. Já na sebe upoutávám pozornost křikem skoro pořád. Nesnáším to. Jednou jsem byla na takové akci, několik set lidí v jednom sále a moderátor zrovna vyhlašoval, co se bude dít dál. Jakmile řekl "módní přehlídka," zařvala jsem na celý sál "NE!" a všichni se na mě otočili. Bylo to hrozný. Já jsem to vlastně vůbec nechtěla vykřiknout, prostě to ze mě nějak vylítlo. :-D

[8]: Ty vado, co ti na tom tak vadí? 8-O  :D

10 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 11. března 2015 v 7:17 | Reagovat

Ahoj, našla jsem si tě skrz článek o sexu na srdci blogu. Máš komentář zrovna nade mnou. A líbilo se mi, že ses zastala povídek.
Jinak k tvému článku. Taky mám strach z pavouků, ale úplně ze všech! Vadí mi každý pavouk :-D A pak mám hrůzu z vos, včel, sršní a z vrán!

11 Chlapeček s plynovou maskou Chlapeček s plynovou maskou | 11. března 2015 v 20:22 | Reagovat

[9]: Nic, nic mi na tom nevadí...já jen tak :-D  :-?  ;-)  :-D

12 Naranique Naranique | Web | 20. března 2015 v 15:43 | Reagovat

[2]: Jsem prostě introvert a sociopat. Nechce se mi, to jo, ale ani mě nezajímá to, o čem se bavit chtějí a nesnáším hloupé dotazy typu Do které chodíš? Kam jdeš na školu? Co tě baví? atd. Dobře si rozumím jenom s mámou (té řeknu úplně vššchno. Je stejná jako já, dokonce sleduje všechny seriály co já. Dokonce i PLL a Upíří deníky.), babičkou a jednou sestřenicí. A nejlepší kamarádkou. Prostě jsem jako Sherlock nebo Spock. Ale to celá moje rodina, ti se kterýma se stýkám. Mám asi šedesát příbuzných, ale znám šest a na zbytek se ani neptám. K těm ostatním nejezdíme, protože nesnášíme návštěvy, všichni. Máma vždycky vymýšlí dvacet výmluv, proč už pět let nepřišla ke spolužačce z gymplu. A tak.

13 Polly Polly | Web | 20. března 2015 v 19:37 | Reagovat

Jej, skákání přes švihadlo... to je ta činnost, které se raději vyhýbám obloukem. A zatím úspěšně :-)

A s pavouky je to složité. Už z principu jsem se musela obětovat a začít je nenenávidět (Dominic Monaghan totiž tuto havěť má rád...). Alespoň teď má Irith někoho, kdo jí tohoto ošklivého tvora odendá ze skříňky.

[5]: Proč bych to dělala. Po tom všem, cos pro mě udělala... a navíc, pak bychom měly obě hrocha a to by bylo zlé. Móc zlé ;-)

14 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. března 2015 v 10:05 | Reagovat

Samci komárů, sekáči a můry, ach jak tomu rozumím! Prostě mi na nich vadí ty dlouhé nohy a chlupatá těla a křídla, ano! :D
A co se týče skákání přes švihadlo... to mi nikdy nedělalo problém. Sem tam jsem si během "testu" poskočila a pak učitelce nahlásila smyšlený výsledek, stejně jako u sedů-lehů a všeho, co jsme si museli počítat individuálně :D

15 Anička Anička | E-mail | Web | 23. března 2015 v 15:59 | Reagovat

Ahoj! Já mám také strach z komunikace s cizími lidmi! O mých děsech se dočteš na mém blogu!!! Určitě se koukni!!!

16 Michelle Michelle | E-mail | Web | 17. dubna 2015 v 15:44 | Reagovat

Tu Ricolu jsi neměla psát... teď jsi to jdu vygooglit a poslechnout :-D
Jinak z té komunikace jsem měla šílený strach jako malá. Teď už ne a ani nevím, co se změnilo, že už ho nemám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama