Naše povídky do olympiády z češtiny

29. ledna 2015 v 20:13 | Plačící anděl a Chlapeček s plynovou maskou |  Píšeme
Ahoj!
Obě jsme se zúčastnily školního kola olympiády z českého jazyka, jehož součástí byla i část slohová. Chlapeček byla šestá a Anděl byla druhá. Obě jsme byly za své slohy pochváleny naší paní profesorkou na češtinu, což nám udělalo radost a teď se neustále předháníme, čí sloh byl lepší. Vypadá to ale, že Chlapečkův, protože za něj dostala o bod víc než Anděl.
Každopádně ať už byl lepší kdokoli z nás, můžete si přečíst obě práce. Zadání bylo Pohled z okna a měl převládat popis.




Chlapečkova práce:
Pohled z okna

V dálce se rýsovaly štíty hor. Zdály se tak veliké a nedostupné. Lákaly tajemstvími. Vítr tiše šeptal o tvorech dosud neznámých a pokladech černých jeskyní. Nikomu nepatřilo nic za touto horskou hranicí. Zapadající slunce zpívalo o svobodě dalekých krajů.
Nikdo by nedokázal odolat pokušení, vyrazit do dáli. Představila si, jak se plíží kolem stolu, otvírá dveře a vdechuje vůni svobody. Noc ji přikrývá tmou a ze starých lesů se ozývá vlčí píseň. V temném moři mraků létají velcí ptáci, kteří by ji klidně mohli nést až ke slunci nebo daleko k hvězdám.
Na kraji lesa stojí malá chaloupka z tmavého dřeva. Kolem rámu dveří tancují lesní víly a nad nimi stojí ve své síle bůh moří. Než se dotkne jemné řezby, otevřou se dveře. V nich stojí malý muž. Dlouhý plnovous mu sahá k chodidlům. Je oblečený do zářivých barev. Tiše se jí zeptá, kam míří.
"Za svobodou. Za sluncem." Vykřikne.
Mužík se ztrácí v dálce. Chaloupka mizí v lese. V dálce se rýsují štíty hor. Hluboký les vypráví příběhy poutníků. Odvrátí svůj pohled. Nechce vidět víc. Zatím ne.
Kolem je město. Září v temné noci jako slunce. Lidé spěchají domů. Možná na ně někdo čeká. Možná jsou sami. Troubí auta. Jako každý den. Co by tak mohlo vyprávět město? O dlouhých frontách a nikdy nekončících povinnostech.
Z hor se ozve píseň. To víly oslavují měsíc. Ve velkých kruzích tančí po paloucích. Mezi nimi poskakují srny. V keři spí králičí rodina. Být tak jednou z vil. Pod pláštěm písně se vytratit. Tiše jít lesy. Po mracích plout až k vrcholu hor. Tam najít starého vlka. Sledovat jeho oči. Pomalu se blížit. Ztratit se v jeho srsti. Mizet do údolí.
Píseň sílí. Hlubokým hlasem šumí les. Armáda hor začíná na vyšších tónech. Nad nimi lehce zpívají hvězdy. Všechno se pojí do úžasné písně, která bere dech. Na chvíli jako by se zastavil čas. Tiché sólo srnčích kopýtek. S vlčím vytím se roztočí Země. Veliká síla proudí vzduchem a láká do dáli. S nádechem ucítí svobodu.
Hory jsou daleko v jejích snech. Dnes ji vlk nepřivítá. Víly čekají se svým tancem. Temné sólo jejího dechu. Země čeká na první krok, co rozpoutá bouři. Snad možná zítra. Bude jí osmnáct.
Její pohled tančí s vílami. Modré oči vlka ji nesou pryč. Les se ztrácí. Hory mizí v temných propastech. Hvězdy mlčí. Kolem stojí jen chladné město. Víly padají trhlinami její duše. Měsíc se ztrácí v mracích. Snad někde v dáli. Snad možná uvidí tu chaloupku. Snad možná zítra.

Andělova práce:
Pohled z okna
Je sobota, den radosti, volnosti a hraní. Alespoň pro ostatní děti. Ne pro mě.
Vyhlédnu z okna. Před sebou mám rozložité větve starého javoru, po kterých s oblibou šplhá naše kočka Tulačka. Kvůli nim nedokážu zachytit všecko, co se venku děje, ale dost na to, abych byla smutná.
Naproti našemu domu stojí menší, žluté stavení s červenou střechou. Mají tam krásnou zahradu plnou růží a taky trochu plevelu.
Květiny rostou i na vedlejším pozemku, ovšem tam se o ně stará zahradník. V této vile bydlí bohatá rodina s rozmazleným synem.
V naší vesnici žije mnoho dětí. Napravo od nás rovnou sedm a v domě nalevo má nejlepší kamarádka. Kéž by teď mohla být u mě. Není, zapomíná na to. Zapomíná, že si nemůžu hrát.
Za vesnicí se zdvihá kopec a ještě dál se vypínají k obloze vysokánské hory. Jsou celé bílé, a tak je oproti nebi špatně rozeznávám. Vlastně oproti všemu. Celá krajina je totiž pokryta sněhem. Vločky se snášejí na javor před naším oknem, na růže žlutého stavení naproti a dokonce i na neposkvrněnou střechu těch bohatých lidí.
Je to krásné, ale ještě hezčí by to bylo zblízka.
Když se přesunu k jinému oknu, mám lepší výhled. Koukám na zamrzlý rybníček pokrytý tenoučkou bílou vrstvou. Závistivě zírám na skupinu dětí, která se objevuje poblíž. Některé děti táhnou saně, jiné si nesou v ruce brusle, ale jedno je spojuje. Všechny se tváří šťastně.
Teď se rozdělují na dvě party. Jedna vyráží nahoru na kopec, až mi zmizí z očí. Druhá se usazuje na lavičce u vody, mezi nimi spatřím i Sáru, tu moji nejlepší kamarádku. Nasazuje si nádherné modré brusle a stoupá na led. Zkouší, jestli je dost tlustý. Je. Všichni se vrhnou za ní a dovádějí. Hrají hokej nebo si představují, že jsou krasobruslařky a trénují piruety. "Ach jo," vzdychám nahlas a skládám hlavu do dlaní. Pořád se s tím ještě vyrovnávám.
Když vzhlédnu, Sára stojí u břehu a mává. V jejím obličeji se zračí obrovská lítost. Odvrátím se, už ji nechci vidět.
Za chvilku někdo zvoní u dveří. Nenamáhám se otevřít. Vím, že to Sára netrpělivě čeká, až ji někdo pustí dovnitř. Nepotřebuji ale slyšet její tlachání. Dokonce ani omluvy. Chci být sama. Chci usnout a do tohohle zlého snu už se nikdy neprobudit.
Skloním hlavu a pomalu spustím ruce na kola mého vozíčku.
---
Užijte si pololetní prázdniny, pokud je máte, a vy kteří ne, užijte si aspoň ten víkend. :)
Plačící anděl
a
Chlapeček s plynovou maskou
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naranique Naranique | Web | 30. ledna 2015 v 11:00 | Reagovat

Povídky obě dobré. Tuhle olympiádu jsem psala taky, ale na Pohled z okna jsem napsala spíš fanfiction na DW - na díl Wedding of River Song, jak se popletl a čas a co je všechno vidět z okna. Už si to ale moc nepamatuju, bylo to až na druhou stranu - takže trochu dlouhý. Skončila jsem druhá. :-)

2 Anie Anie | 1. února 2015 v 18:08 | Reagovat

Obě povídky jsou vážně moc pěkné, nemůžu si vybrat, která se mi líbí víc, protože obě jsou krásné ;-)

3 ichi ichi | E-mail | Web | 23. června 2015 v 11:07 | Reagovat

Obě jsou krásné, vybraly jste kouzelná slova. :3 Nemůžu se rozhodnout, která je lepší, protože v obou jde o trochu jiný žánr. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama