20. ledna 2015 v 19:55 | Plačící anděl
|
Ano, nejsem zrovna znalec Tolkiena. Četla jsem Pána Prstenů jednou, Silmarillion jednou a Hobita dvakrát. Nečetla jsem Húrinovy děti, ani Nedokončené příběhy, jenom pár Tolkienových pohádek (List od Nimrala, Sedlák Jiljí z Oujezda atd.). Neumím psát runama, uměla jsem Tengwar, ale už jsem to zapomněla. (Kaligrafické pero mi leží doma na stole.) Nebyla jsem na TolkienConu (toho lituju, ale nedá se nic dělat, už se stalo). Jediný kostým, který mám, je takový hobití (vesta sice fajn, ale už je mi malá) a ani nemá regulérní kalhoty. Místo Pána Prstenů zaplňuju svůj blog Doctorem, stejně tak Ask, který mám plný všeho, jen ne LotRa. Nepamatuju si všechny Fëanorovy syny a ani si nejsem jistá, jak se jeho jméno vůbec píše. Do té doby, než jsem viděla film, nevěděla jsem, že se Osamělá hora jmenuje Erebor. A můžu pokračovat, kdybyste chtěli. :D
A přesto Pána Prstenů chovám jako něco, co změnilo navždycky můj život, ovlivnilo všechny stránky mý osobnosti a nasměřovalo mě trochu jinam.
Co přesně udělal pan profesor Tolkien, že o jeho díle mluvím takhle silně?

- Díky němu mám nejlepší přátele. Ano, zní to divně. Jak by u všech Rohirů (spontánní slovní spojení) mohla nějaká kniha zapříčinit přátelství? Jednoduché. Díky PP jsem se s určitými lidmi začala víc bavit a kdybych to neudělala, asi bych se s nimi teď tolik neznala. A to by byla naprosto mega obří změna a velká chyba.
- Začala jsem se zajímat o trochu jiné věci než předtím. Oblíbila jsem si zelenou barvu, zamilovala jsem se do elfů (ano, zrak vás neklame, milí hobitci, ale elfí závislost tu byla jako první) a stal se ze mě ještě větší snílek než předtím a to je co říct, neboť předtím jsem v jednom kuse snila o Bradavicích. Tímhletím se moje zájmy posunuly trochu jinam, víc k fantasy, než k dívčím románkům a naučila jsem se pár věcí do života. Jakože přátelství je důležité. A to fakt hodně. :)
- Donutila mě to zamyslet se nad sebou. Hádám, že PP je jeden z důvodů, proč jsem se v páté třídě přestala chovat jako všichni ostatní, zastavila jsem se a všechno, co dělám, jsem důkladně promyslela. PP nám dává krásný a nanejvíš vypovídající příklad o lidské povaze a chování, podívejte se třeba na Boromira. Nebudu teď vypisovat nějaké konkrétní situace, ale PP je prostě plný čirého přátelství, věrnosti a odvahy, že to člověka nenechá beze změny.
Připadá vám tohle málo? Pravda, víc takhle "silných" věcí už nemám, ale je tu i pár menších.
- Blog. Můj druhý blog byl hlavně o Pánovi Prstenů a kvůli PP jsem taky začala sledovat ynka-fun.blog.cz, čímž všechno to blogové šílenství vlastně začalo. Díky, Ynko, ať jsi kdekoli.
- Nikdy bych nezačala sledovat i jiné blogy (viďte, Pipe a Smíšku) a nikdy bych nešla na Den hobitů, což byl naprosto úžasný zážitek, jeden z nejlepších dní v mém životě. Možná to tak nevypadalo, protože jsem byla taková vyjukaná, to víte, první setkání s někým z internetu, ale je to tak.
- Možná bych ani nedošla k DW... i když to asi ano... i když spíš ne... vzhledem k tomu, že jsem se o DW dozvěděla od holky, která patří k těm super lidem na začátku tohohle seznamu, asi bych o něm bez LotRa fakt nevěděla. Takže ani o Sherlockovi. Holy TARDIS of Gallifey! Děsivá představa.
A tímto asi končím. Chtěla bych Tolkienovo dílo doporučit každému, kdo ho ještě nečetl. Možná vás to tolik neovlivní, ale něco ve vašem životě už nikdy stejné nebude. (ďábelský smích)
A děkuji moc, moc Panu Tolkienovi za to nekonečně úžasné dílo, jehož krásu možná nedokážu docenit, ale aspoň zlomek, zlomeček...
A děkuji všem, které jsem zmínila v tomhle článku. A i všem ostatním. Mám děkovací náladu. Díky! :DDD A prosím. Fakt. udělejte to. Nejsem si jistá co, ale jestli něco chcete teď strašně udělat a nemáte k tomu odvahu, nikomu to ale neublíží a jen prospěje, udělejte to. nemám absolutní tušení, jaký žvásty tu píšu, ale udělejte to.
(Kdybyste se divili, proč jsem tak divná, je to proto, že už jsem víc neý týden doma a tak z toho šílím. Jsem totiž nemocná, zítra doberu antibiotika. Mějte se!)
Plačící anděl
alias
Gilly
PS: nechcete napsat třeba nějakej komentář? :)
Och, jsme poctěni že jsi nejlepší den svého života prožila zrovna s námi, švihlými hobity
Pak jsem naštěstí vyrostl a ... zbláznil se
Ale nikomu to neříkej!
To co jsi psala v úvodu... já taky nic jiného než ten základ nečetla, u Feanora ani pořádně nevím, kolik těch synů vlastně je a runy už vůbec. A řeknu ti takové tajemství. Já taky úplně nejdřív měl nejraději elfy
To s těmi kamarády chápu, já to mám tak trochu podobně (Aredhel, Clarissa, Jeremiáš, ty apod...)
Jaký byl ten tvůj druhý blog?
Rozhodně ti i nadále držím palce a přeji vše nejlepší do dalších dní a skvělého (ne)jen hobitího života naplněného spoustou (ne)dobrodružství - to aby to bylo řádně hobití