Ellnien aneb až budu velká, napíšu knihu

2. listopadu 2014 v 10:23 | Plačící anděl |  Píšeme
Ahoj! Dneska bych vám chtěla ukázat jednu starší povídku a povědět něco o tom, že chci napsat knihu. :)

Jistě, každý bloger by rád napsal knihu, já vím, jsem jen další bílá ovce v davu. Jenže já, na rozdíl od ostatních mám naprostou představu o tom, o čem kniha bude. Mám vymyšlený příběh, postavy, prostředí a předlohu. Předlohou se mi stala jedna povídka z doby, kdy mi bylo asi jedenáct, měla jsem takový mizerný blog (viz pomalu se blížící článek k výročí narozenin blogu) a začínala jsem aktivněji psát. Nic jsem v povídce neupravovala, tady jí máte i s chybami a vším možným.

Ptáci flétny
Ellnien brečela jen trochu, ale stačilo to, aby přes slzičky skoro neviděla. Byla v šedivém pochmurném světě zlých lidí a zamčených dveří, když to za oknem, u kterého stála, byl rozsáhlý vesmír plný barev a tvarů. Ohlédla se. Za ní byl malý chladný pokoj, ani trošičku útulný. Holá našedlá zeď, šedý stůl, železná palanda a bílé dveře. Jediné, co pokoj trochu zpestřovalo, byly odlesky záře barevných hvězd na stěně za ní. Jinak nic.
Ellnien vzdychla, fňukla, bílým kapesníkem si otřela slzy a vklouzla pod tenkou špinavou přikrývku. Ani se nenamáhala převléci, umýt, nebo najíst. Tady jí bylo všechno jedno.
Usínala, ale ještě ne úplně. Pozorovala odlesky světélek a snila, co je za oknem, v jiném světě, daleko od tohohle šedivého pokoje. Položila hlavu na polštář a už spala. Ne klidně, s úsměvem na rtech, ale smutně a tíživě.
Většinou se jí zdály noční můry, podobné tomu, co se dělo tady, v tomhle světě, ale teď to bylo něco jiného.
Probudila se. Protřela si oči a hledala původce jejího probuzení. Nikde nic.
A tak znovu položila hlavu na polštář, když se to ozvalo. Líbezná melodie fléten, asi pěti. Trhla sebou a najednou jako by jí zvedla neviditelná ruka, vyletěla z okna (které se samo otevřelo) ven. Vesmír kolem byl duhový a zářivý. Tolik barev Ellnien v životě neviděla! A ty tvary! Ovály, čtverce se zaoblenými rohy, kruhy - dokonalé, jako od kružítka- a spoustu úžasných planet a planetek, neznámá souhvězdí a taky ti, co hráli na flétny. Vypadali jako vysocí dospělí lidé. Tři ženy a tři muži, ale nebylo to dost dobře rozeznatelné, protože měli všichni dlouhé vlasy.
Ellnien je neznala, ale letěla s nimi dál galaxií, až doletěli k obrovské černé tečce, která s zvětšovala. Ellnien nikdy neviděla černou díru, ale tenhle název jí hlavou prolétl, aniž by ho někdy v životě slyšela.
Podivní lidé změnili trochu svou melodii, teď už nebyla radostná a veselá, na kterou by člověk mohly poskakovat a smát se. Tahle byla také šťastná, ale i pomalá, dojemná a místy i ponurá. Taková "melodie vínové barvy".
A najednou se začaly dít ještě zvláštnější věci než před tím. Z fléten (každá byla jnak veliká) začaly vyletovat barevné bubliny a ty se pak měnily v opravdové věci.
Z pikolky černovlasé paní vylétla zelená bublina a utvořila zalesněný kopec. Z další flétny blonďatého mladíka vyprskla žlutá zářivá, která se rázem změnila ve slunce. Takové, o kterém se Ellnien ani nesnilo. Jasné a mladé.
Další žena, hnědovlasá, vykouzlila modrého ptáka s dlouhými křídly a maličkým tělem. Teď už před nimi stály kopce a kopečky, v údolí rybník a daleko, daleko za obzorem zapadající nebo vycházející slunce, ke kterému směřovalo hejno pestrobarevných ptáčků s velikostí těla jako vrabci, ale s křídly orla, akorát že úzkými.
Byla to neskutečná krása, jenomže trvala krátce.
Ellnien se probudila a cítila hluboký smutek. Jak jen mohl být ten svět tak krutý? Ráda by se podívala- co ráda? Bylo to její největší přání, podívat se tam, kam směřovali ti ptáci.
O chvilku později se probudila v Praze úplně obyčejná holka Klára. To byl ten nejzvláštnější sen, který se mi kdy zdál, myslela si a vylezla z postele.
----
No, tak to vidíte. Nejsem si jistá, kdy onu knihu napíšu. Možná začnu už tento rok, možná vznikne až v dospělosti. Mám takové tušení, takovou intuici, která mi říká, ať jí nepíšu teď. Ať počkám, až budu umět psát hodně dobře a až budu mít trochu víc rozumu. Pak teprve toto dokonalé dílo :D vznikne. Už se těším. Sice to bude trochu škoda, protože nebudu tak slavná jako Máca Remeňová (Osm Světů), která je mimochodem strašně sympatická, mám o ní podepsanou knihu a už se těším na druhý díl, ale zato to bude mnohem lepší, než kdybych to napsala teď.
A o čem to vlastně bude? Bude to sci-fi a fantasy dohromady, hlavní postavy budou dvě cca dvanáctileté (věk promyslím) dívky, jedna jménem Klára, druhá bude ona Ellnien, ale jméno změním na Anja. Nechám vás napnuté a víc vám neřeknu. Historii toho, co se událo před dějem knihy si můžete v trochu jiném podání a trochu pozměněně (divný slovo, prostě to ještě pozměnim) přečíst tady.
Mějte se!
Plačící anděl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 2. listopadu 2014 v 11:56 | Reagovat

Na to žes to psala v jedenácti, tak je to dobrý.Vlastně je to dobrý tak jako tak :)

2 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 4. listopadu 2014 v 21:25 | Reagovat

[1]: Děkuju, mě se to totiž moc nelíbí. :D Ale chtěla jsem to sem dát, abyste to posoudili. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama