Černobílý svět

13. listopadu 2014 v 10:24 | chlapeček s plynovou maskou |  Uvažujeme
Ahoj,
dlouho jsem nepsala, ale snad je mi neskutečné množství testů omluvou.
Dneska jsem se rozhodla něco napsat. Škola mě podpořila a tak sedím v počítačové učebně na hodině angličtiny a ťukám do klávesnice. Opravdu nemám na to vymyslet nějaký skvělý příběh tak rychle a najednou. Rozhodně to neznamená, že není, co psát. Ráno jsem v tramvaji totiž přemýšlela...



Přede mnou na sedačce seděli dva rómští kluci. Mluvili neskutečně sprostě. Cítila jsem k nim odpor. Jako ke všem, co mluví opravdu hodně sprostě. Jenže trochu víc. Nejsem rasista. Jenže nějak přirozeně mi v mozku vyvstává informace, že Rómové jsou špatní. Já se jí snažím potlačit. Tak jsem přemýšlela, jestli nejsem vlastně rasista. A jejich hlasy se ozývalz stále tišeji až zmizely docela. Na jejich místa si shodou okolností sedla Rómská maminka s dcerkou. Paní se mračila a nutila mě přemýšlet o jejich životě. Vzhledem k jejich drahému oblečení jsem usoudila, že nejsou chudé. Proč se tedy mračil? Možná to mají přirozeně v povaze. Nebo je k tomu nutí lidské předsudky. Koho by pak bavil život?
Dívenka vstala a začala dělat blbosti. Paní ji přirozeně stáhla zpátky na sedadlo. Musela jsem se usmát. Ta holčička byla moc hezká a stále se smála. Přála bych jí hezký život. V duchu jsem doufala, že ho má. Najednou se na mě upřely dvě veliké hnědé oči. Mám moc ráda děti a vždycky se na ně usmívám, ale najednou jsem nevěděla jak se chovat. Přirozenost mě nutila se podívat jinam. Nechat je být. Já ale nechtěla. Donutila jsem se k úsměvu. Dívenka se rychle schovala za svou mámu. Po chvilce vykoukla znovu. To už jsem čekala a tak ji přivítal můj úsměv. Celé se to několikrát opakovalo. Dívenka se smála a očividně si hru užívala. A já také. Když vystupovala zvesela mi zamávala. Já jí to oplatila a opravdu nenuceně jsem se usmála.

Co si o rasismu myslíte? Jak na "jiné" lidi reagujete? Jak se citíte?
Tu dívenku jsem si oblíbila. Už jí neuvidím, ale budu moct hledat ve všech to dobré. Ať mi podvědomí radí cokoliv. Jsme stejní. Jenže jak pro koho...někdo vdí svět jenom černobíle. Musíme si uvědomit, že nikdo není jenoč černý nebo bílý Najděte, co je v lidech a uvidíte, že svět je plný odstínů šedivé. A nejde o to jak jste do života přišli, ale jak jím procházíte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. listopadu 2014 v 13:02 | Reagovat

Když nedělají bordel, tak nevadí. Když jo, tak vadí, nerozlišuju barvu kůže. 8-)

2 Irith Irith | Web | 13. listopadu 2014 v 18:53 | Reagovat

Asi to mám stejně jako ty...

3 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 13. listopadu 2014 v 20:26 | Reagovat

Je to pravdivé a skvěle napsané. Nemám co dodat, snad jen... Romové se opravdu píše Rómové? :-)

4 chlapeček s plynovou maskou chlapeček s plynovou maskou | 14. listopadu 2014 v 21:32 | Reagovat

Já netuším...asi ne, ale já to tak píšu (a můj počítač opravuje). Jinak dík moc. Nějak se mi to do hlavy prostě nacpalo. Musela jsem to napsat. :-D

5 Irith Irith | Web | 22. listopadu 2014 v 8:51 | Reagovat

Rychle! Registrace běží znovu a je šance se tam ještě dostat!!!!!

6 Šárka Šárka | Web | 24. listopadu 2014 v 0:15 | Reagovat

Krásný článek :) Ono kdyby je člověk vzal po jednom, tak jsou to většinou dobří lidi, hlavně do věku, kdy si ještě děti hrají spolu všecky ve školce. Ale na školách se už začnou dělat partičky Romů, ty nekomunikují s většinou a už se to veze a pak to bohužel dopadá špatně, což je škoda. Mám radost, že se ti povedlo tohleto s tou holčičkou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama