close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2014

Smell Challenge 4 a 5

4. listopadu 2014 v 13:13 | Plačící anděl |  Smell Challenge
Jako čtvrtý den Smell Challenge mám připravenou:
Vůni, kterou mám úzce spojenou s nějakým filmem nebo knihou

A protože je 4 moc krátká, dám sem rovnou i 5.
To jsem takhle jednou seděla u televize a koukala na Kroniku rodu Spiderwicků. Byl to super film a uprostřed mamka vytáhla grapefruit a začala ho oloupávat. Jelikož jsem nikdy předtím grep nejedla, byla jsem na to dost zvědavá. I Kroniku rodu Spiderwicků jsem viděla poprvé a tahle dvě věci se mi tak nějak spojily. Když někdo mluví o KrS, vždycky si vzpomenu na grep, jeko hořkost a hlavně jeho šťavnatou vůni. A obráceně.

Vůně, která ve mně vyvolává neklid
Tím myslím, že když tuhle vůni cítím, mám smíšené pocity, jsem dezorientovaná, nevím, odkud to přichází a začnu být nervózní.
U tohohle si absolutně nejsem jistá. Víte, mám totiž takový problém a to, že si pletu vůně a pocity. Tyhle dvě věci jsou si tak blízko, že se mi někdy prostě spletou dohromady a já myslím pocit, ale říkám tomu vůně. Takže když jsem psala tuto otázku, myslela jsem na pocit, ale měla to být vůně. Proto je teď těžké odpovědět.
Neklid ve mně vyvolává smrad hovínek a zvratků (promiňte) :D , protože pak mám strach, jestli se náhodou náš pes neuráčil vykonat potřebu v bytě. (popřípadě si ulevit od přežrání) A jinak nevím. Nedokážu odpovědět na svou vlastní otázku. Takže se omlouvám. Pokud bude ještě nekdo mít problémy s tímto bodem, můžete ho klidně přeskočit. :D

Mějte se hezky!
Plačící anděl

Ellnien aneb až budu velká, napíšu knihu

2. listopadu 2014 v 10:23 | Plačící anděl |  Píšeme
Ahoj! Dneska bych vám chtěla ukázat jednu starší povídku a povědět něco o tom, že chci napsat knihu. :)

Jistě, každý bloger by rád napsal knihu, já vím, jsem jen další bílá ovce v davu. Jenže já, na rozdíl od ostatních mám naprostou představu o tom, o čem kniha bude. Mám vymyšlený příběh, postavy, prostředí a předlohu. Předlohou se mi stala jedna povídka z doby, kdy mi bylo asi jedenáct, měla jsem takový mizerný blog (viz pomalu se blížící článek k výročí narozenin blogu) a začínala jsem aktivněji psát. Nic jsem v povídce neupravovala, tady jí máte i s chybami a vším možným.

Ptáci flétny
Ellnien brečela jen trochu, ale stačilo to, aby přes slzičky skoro neviděla. Byla v šedivém pochmurném světě zlých lidí a zamčených dveří, když to za oknem, u kterého stála, byl rozsáhlý vesmír plný barev a tvarů. Ohlédla se. Za ní byl malý chladný pokoj, ani trošičku útulný. Holá našedlá zeď, šedý stůl, železná palanda a bílé dveře. Jediné, co pokoj trochu zpestřovalo, byly odlesky záře barevných hvězd na stěně za ní. Jinak nic.
Ellnien vzdychla, fňukla, bílým kapesníkem si otřela slzy a vklouzla pod tenkou špinavou přikrývku. Ani se nenamáhala převléci, umýt, nebo najíst. Tady jí bylo všechno jedno.
Usínala, ale ještě ne úplně. Pozorovala odlesky světélek a snila, co je za oknem, v jiném světě, daleko od tohohle šedivého pokoje. Položila hlavu na polštář a už spala. Ne klidně, s úsměvem na rtech, ale smutně a tíživě.
Většinou se jí zdály noční můry, podobné tomu, co se dělo tady, v tomhle světě, ale teď to bylo něco jiného.
Probudila se. Protřela si oči a hledala původce jejího probuzení. Nikde nic.
A tak znovu položila hlavu na polštář, když se to ozvalo. Líbezná melodie fléten, asi pěti. Trhla sebou a najednou jako by jí zvedla neviditelná ruka, vyletěla z okna (které se samo otevřelo) ven. Vesmír kolem byl duhový a zářivý. Tolik barev Ellnien v životě neviděla! A ty tvary! Ovály, čtverce se zaoblenými rohy, kruhy - dokonalé, jako od kružítka- a spoustu úžasných planet a planetek, neznámá souhvězdí a taky ti, co hráli na flétny. Vypadali jako vysocí dospělí lidé. Tři ženy a tři muži, ale nebylo to dost dobře rozeznatelné, protože měli všichni dlouhé vlasy.
Ellnien je neznala, ale letěla s nimi dál galaxií, až doletěli k obrovské černé tečce, která s zvětšovala. Ellnien nikdy neviděla černou díru, ale tenhle název jí hlavou prolétl, aniž by ho někdy v životě slyšela.
Podivní lidé změnili trochu svou melodii, teď už nebyla radostná a veselá, na kterou by člověk mohly poskakovat a smát se. Tahle byla také šťastná, ale i pomalá, dojemná a místy i ponurá. Taková "melodie vínové barvy".
A najednou se začaly dít ještě zvláštnější věci než před tím. Z fléten (každá byla jnak veliká) začaly vyletovat barevné bubliny a ty se pak měnily v opravdové věci.
Z pikolky černovlasé paní vylétla zelená bublina a utvořila zalesněný kopec. Z další flétny blonďatého mladíka vyprskla žlutá zářivá, která se rázem změnila ve slunce. Takové, o kterém se Ellnien ani nesnilo. Jasné a mladé.
Další žena, hnědovlasá, vykouzlila modrého ptáka s dlouhými křídly a maličkým tělem. Teď už před nimi stály kopce a kopečky, v údolí rybník a daleko, daleko za obzorem zapadající nebo vycházející slunce, ke kterému směřovalo hejno pestrobarevných ptáčků s velikostí těla jako vrabci, ale s křídly orla, akorát že úzkými.
Byla to neskutečná krása, jenomže trvala krátce.
Ellnien se probudila a cítila hluboký smutek. Jak jen mohl být ten svět tak krutý? Ráda by se podívala- co ráda? Bylo to její největší přání, podívat se tam, kam směřovali ti ptáci.
O chvilku později se probudila v Praze úplně obyčejná holka Klára. To byl ten nejzvláštnější sen, který se mi kdy zdál, myslela si a vylezla z postele.
----
No, tak to vidíte. Nejsem si jistá, kdy onu knihu napíšu. Možná začnu už tento rok, možná vznikne až v dospělosti. Mám takové tušení, takovou intuici, která mi říká, ať jí nepíšu teď. Ať počkám, až budu umět psát hodně dobře a až budu mít trochu víc rozumu. Pak teprve toto dokonalé dílo :D vznikne. Už se těším. Sice to bude trochu škoda, protože nebudu tak slavná jako Máca Remeňová (Osm Světů), která je mimochodem strašně sympatická, mám o ní podepsanou knihu a už se těším na druhý díl, ale zato to bude mnohem lepší, než kdybych to napsala teď.
A o čem to vlastně bude? Bude to sci-fi a fantasy dohromady, hlavní postavy budou dvě cca dvanáctileté (věk promyslím) dívky, jedna jménem Klára, druhá bude ona Ellnien, ale jméno změním na Anja. Nechám vás napnuté a víc vám neřeknu. Historii toho, co se událo před dějem knihy si můžete v trochu jiném podání a trochu pozměněně (divný slovo, prostě to ještě pozměnim) přečíst tady.
Mějte se!
Plačící anděl