close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2014

Stvoření

27. listopadu 2014 v 21:28 | Chlapeček s plynovou maskou |  Básníme
Tuhle básničku nesmíte brát vážně. Je to napsané z dlouhé chvíle. Taková parodie na biblické stvoření. :D


Země

27. listopadu 2014 v 21:20 | Chlapeček s plynovou maskou |  Básníme
Jedna poklidná. S nadsázkou. Mimo můj styl. Další básnička.


Hvězdy

27. listopadu 2014 v 21:16 | Chlapeček s plynovou maskou |  Básníme
Nečekejte nic ohromujícího. Nejsem básník. Ano, je tu další básnička. Je mírně inspirovaná TT toulky mezi hvězdami. Trochu. Jen je napsaná o mnoho dní pozdějí.


Má cenu žít

26. listopadu 2014 v 21:13 | Chlapeček s plynovou maskou |  Básníme
Tak jsem tu zas a mám tu krátkou básničku, kterou jsem ostatně jako všechny napsala večer v posteli (nikdy nemůžu usnout :D) Doufám, že se vám bude líbit. A v blízké době sem dám spoustu dalších :)



Nový design!

25. listopadu 2014 v 20:29 | Plačící anděl a Chlapeček s plynovou maskou |  Uvažujeme
S potěšením vám oznamujeme, jak jste si asi všimli, že je tu nový vzhled blogu. (Zrovna na narozeniny, to tak suprově vyšlo!!!) Děkujeme (už asi po miliónté) Gaz za to, že ho vytvořila a nastavila, protože naprosto vystihuje to, jak to podle mě mělo vypadat, i když jsem si to zároveň nedokázala moc představit, jestli to chápete. :D Myslím tím, že jsem si z toho představovala spíše nějaký nepojmenovaný pocit a ten teď mám, když se na náš blog podívám.
Tohle jsou nové oddělovače. Ikonky najdete někde pod menu v tom bordelu. ;)




Blížící se Stín 6

24. listopadu 2014 v 21:18 | Plačící anděl |  Doctor Who
Ahoj! Pokud jste dlouho čekali na Blížící se stín šestku a nedočkavostí jste ani nemohli spát, teď už vaše zdravé pochrupování není ničím ohroženo! :DDD (Všechno berte s nadhledem, nemyslím si, že by na moji povídku čekaly nedočkavé stovky lidí a raozhodně normálně nemluvím takhle květnatě, což asi všichni pochopili.) Tahle část je bohužel opravdu kratinká, ale vzhledem k tomu, jak dlouho se tu nic neobjevilo, to doufám moc nevadí. Let's read!

"Sebevražedná mise na pouti. Super," brbrala jsem. Doktor šel vedle mě a při každém kroku tiše syknul. Noha ho zřejmě bolela víc, než se předtím zdálo.
Pouť už se pomalu vyprazdňovala. Návštěvníci byli chytří. Chodili spát před stmíváním a vstávali velmi brzy, aby hned mohli utíkat na atrakce. My jsme měli v plánu hon na Taborga.

Blog má jeden rok!

24. listopadu 2014 v 11:24 | Plačící anděl a Chlapeček s plynovou maskou |  Uvažujeme
Je to tady. 24. listopadu. Přesně před rokem jsem já, Plačící anděl, sedla k počítači s nápadem, že bych si založila blog. A co mě k tomu dovedlo? A kdy se přidal Chlapeček? To se dozvíte, když budete číst dál.

Začalo to vlastně už někdy v roce 2011. Znala jsem Narnii a milovala knihy. Chovala jsem africké šneky achatiny. Ráda jsem psala.
Nějakou náhodou jsem zavítala na blog.cz a všechny tyhle věci se mi nějak propojily v hlavě, až vznikl blog andulef.blog.cz. Design blogu byl příšerný-nahoře se opakoval jeden obrázek šneka, na který jsem neměla žádná práva. Psala jsem hlavně o chovu achatin a občas jsem přidala nějakou tu povídku. Myslím (ačkoliv si to moc dobře nepamatuji), že jsem neměla žádné pravidelné čtenáře. Občas někdo přišel, ale většinou ani nezanechal komentář. Byla to bída, ale popravdě, v té době jsem si toho skoro ani nevšimla.
Jenže pak, po asi pěti měsících mě to přestalo bavit. Nevydržela jsem u toho a blog zrušila.
Asi po roce (12. 12.) jsem si založila nový. Pomohlo k tomu i to, že jsem dostala od rodičů vlastní notebook. To už jsem znala Pána Prstenů a dokonce i Silmarillion. Velmi jsem si oblíbila Teleri, takový "druh" elfů. Hodně zpívají, bydlí u vody a mají rádi labutě. (To je jenom krátké shrnutí, doopravdy je toho mnohem víc a popravdě-já o nich nevím ani polovinu z toho, kolik informací o nich existuje, jestli to chápete.) No a protože jsem se tak trochu cítila být jedním z nich, říkala jsem si Teleri a adresa mého blogu zněla stejně. Tentokrát to ovšem bylo lepší. Soustředila jsem se hlavně na povídky a víc jsem sledovala cizí blogy. Jako předtím jsem ale nezískala moc čtenářů, což se vzhledem k mému věku (ne, že bych teď byla o mnoho starší, že) a úrovni článků dalo čekat.
Blog teleri.blog.cz jsem zrušila necelý čtvrtrok po jeho vzniku a usmyslela jsem si, že jestli budu mít někdy v budoucnu touhu psát zase blog, potlačím to, protože to stejně nebude mít cenu a zase ho brzy zruším.
Ovšem to bych nebyla já, kdyby se zase něco nestalo. Přesně 1. listopadu 2013 jsem si totiž pustila první díl první obnovené série Doctora Who a to byl začátek mé závislosti. Tak trochu to změnilo můj dosavadní život. Pán Prstenů ho změnil snad ještě více, ale o tom tolik nepíšu, protože DW je na psaní pro mě vhodnější. Fanfiction se na něj dělá snáze a pořád jsou tu nějaké novinky. No ale zpět k příběhu.
Bylo to ne moc dlouhý čas po tom, co jsem zhlédla epizodu s Plačícími anděly. Úplně mě to nadchlo a večer v posteli jsem si řekla, jak by bylo skvělé, mít zase blog. Představovala jsem si, jak pod přezdívkou Weeping Angel píšu povídky a jaký bych měla úžasný layout s plačícími anděly. Už jsem byla ale zkušenější a věděla jsem, že je to možná jen chvilkové nadšení. Řekla jsem si tedy, že počkám tak dva, tři dny, možná týden (to je pro mě dost) a pokud mi touha po blogu zůstane, půjdu do toho.
Zůstala. Onoho dvacátého čtvrtého jsem tedy zasedla k notebooku. Přezdívka Weeping angel už ale byla obsazená a tak vzniklo mé jméno-Plačící anděl. První článek jsem napsala den poté.
Potom jsem si řekla, že nechci začínat sama. Chtěla jsem někoho, kdo by v tom byl se mnou a s kým bych blog sdílela. Napadlo mě poprosit moji nejlepší kamarádku ze třídy, o které jsem věděla, že taky ráda čte a píše. A ona to přijala. V té době ale ještě DW znala jen z mého šíleného fanouškovského vyprávění a přesto, že jí to hrozně zaujalo, nesměla se (a nesmí doteď) na DW koukat. (Už viděla celou první sérii.)
Nastal problém, jak vyřešit její přezdívku. Rozhodly jsme se, že by to mohlo být něco z Doctora. A protože jí nejvíce zajímal příběh devátého a desátého dílu první (obnovené) série, ve kterém vystupují takoví řekněme zmutovaní lidé s plynovými maskami, přezdívka byla na světě.
Chlapeček se přidala 28. 11. a od té doby tu jsme. Píšeme povídky, uvažujeme, sledujeme sriály, čteme, žijeme. Za ten rok byl náš rekord návštěvnosti 25 lidí. Napsaly jsme 84 článků, Anděl 69,5 a Chlapeček 14,5. Podle ankety máme 27 pravidelných čtenářů. (WTF? To je strašně moc!) Na tato čísla jsme patřičně hrdé, i když někteří lidé jsou mnohem úspěšnější. Nám to ale stačí.
Těch dvanáct měsíců obsahuje jak úspěšné měsíce, jako třeba srpen a září, tak blogové krize. Můžete si všimnout, že jsme rozdělaly pár projektů a nikdy je nedokončily (viz Vyhaslá světla a V první linii). My se ale učíme.
Děkujeme vám všem za podporu, za milé komentáře, vaše články a to, že k nám pořád chodíte. Děkuju ti, Chlapečku, za to, že ses ke mě připojila a že píšeš super články. Přejeme vám všem hodně štěstí s blogy a i v životě. (Už slyším Sherlockovo úpění, vadí mu, jak se tu sentimentálně vypisuji.) A sobě to samozřejmě přejem taky! ;-)
Plačící anděl
a
Chlapeček s plynovou maskou

Černobílý svět

13. listopadu 2014 v 10:24 | chlapeček s plynovou maskou |  Uvažujeme
Ahoj,
dlouho jsem nepsala, ale snad je mi neskutečné množství testů omluvou.
Dneska jsem se rozhodla něco napsat. Škola mě podpořila a tak sedím v počítačové učebně na hodině angličtiny a ťukám do klávesnice. Opravdu nemám na to vymyslet nějaký skvělý příběh tak rychle a najednou. Rozhodně to neznamená, že není, co psát. Ráno jsem v tramvaji totiž přemýšlela...

Obrázky skrz fandomy

12. listopadu 2014 v 12:12 | Plačící anděl |  Kreslíme
Ahoj!
Toto jsou mé další kresby pastelkami. Tentokrát něco z Pána Prstenů a Doktora.
Formát: A4 nebo něco podobného.
Prsten, padající do Orodruiny. Skenování opět změnilo barvy, žlutá má být sytější a světlejší a oranžová taktéž. U tohoto obrázku si pořád něčím nejsem jistá. Něco mi v něm chybí a kompozice je divná (možná spíš žádná není). Ale Prsten se mi líbí.


Formát je nějaký mrňavý, A6 myslím. :) Děsná práce, ta tráva. A nevypadá vůbec podle mých představ. Nejvíc jsem si užila ty hory a marky a to světlo mezi nimi.
Jak jsem tak kreslila, napadla mě právě ona povídka a tak jsem ji sepsala. Na obrázku klečí bojovník Orven, umírající, ale s dobrým pocitem, že Frodo zachránil Středozemi.
Vím, že to není nic extra (hory jsou ploché, kopec nevypadá jako kopec, Orven má proporce trochu posunutý a tak), ale aspoň to můžete posoudit a poradit mi. ;D

I když to možná tak nevpadá, s touto maličkostí jsem si dala strašnou práci. S ostatními obrázky samozřejmě taky. Narozdíl od mých obvyklých pastelek jsem použila obyčejné fixy. Vybrala jsem si tyhle dvě barvy a říkala si, že to nějak dopadne.
Všimli jste si něčeho zvláštního? Znak té korporace, co prodávala Oody (kdo ví, jak se jmenovala) je trochu podobný logu firmy Cygnus, která vyrábí bundy, zároveň si povšimnete podobnosti s okem Cybermanů a název Cygnus pak připomíná Cybus industries z Doctora. To znamená, že každý, kdo si koupí bundu od Cygnusu (nebo Cygnu, jak se to asi skloňuje?) se brzy promění vy Cybermana!
Ehm, já vím, na FB bych si vysloužila zlatou medaili s mývalem, ale co.

Jak se vám líbí moje kresby? Co by se dalo vylepšit? Kreslíte taky? Taky vás štvou ti pitomci v DW skupinách na Facebooku, kteří označují nevinné lidi slovem mýval nebo dweek a neustále je uráží?
Plačící anděl

Oči

11. listopadu 2014 v 9:12 | Plačící anděl |  Kreslíme
Strašně ráda kreslím oči. Ať už jakékoliv. Někdy se podaří, někdy ne. Občas si prostě pustím film a v průběhu se snažím rychle načrtnout oči všech hlavních postav. Takhle se mi povedl Jean-Luc Picard a William Riker ze Star Treku, které tu ovšem nemám. Místot toho tu máte šílené "evil eyes", které mi trvaly fakt dlouho. Kvůli nim jsem neposlouchala výklad z dějáku a zkrátila béžovou pastelku na délku, kterou většinou mívá v půlce školního roku. Tady jsou tedy šilhající červené oči šíleného zlého pána, který něco chystá.
Konečně jsem se naučila skenovat (S Linuxem je to pohoda, Windows jsou hrozný.), bohužel asi nemáme moc kvalitní skener, jelikož barevně se to celkem liší od originálu. Kůže má být světlejší a trochu jiný odstín. Holt se s tím musím vyrovnat, lepší než fotit foťákem. :)
Jinak se omlouvám za ten text vzadu, jsem trdlo a kreslila jsem to z druhé strany návodu, jak vypracovat protokol z laborek. :)

Toto je žluté oko se zelenou kůží. Původně mělo patřit Datovi ze Star Treku, ale on má kůži bílou a ta se špatně kreslí. Navíc to nevypadá jako mužské oko.
Budete muset otočit hlavu nebo počítač... Jinak ano, je to kulaté. Neumím to kulatě oříznout, takže to tak nevypadá, ale co.

A poslední výtvor tohoto článku, obyčejné modré oko. Původně se mělo stát předlohou pro malbu na hedvábí, ale pak jsem si to rozmyslela. (A hlavně učitelka usoudila, že jsem neschopná a nedovolila mi na hedvábí kreslit zasněženou vesničku. Asi pro ni nejsem dost šikovná a prej ta vesnička byla příliš detailní. A ty miniaturní kytičky těch holek, kterjem to dovolila nebyly malý? :() Každopádně jsem celkem spokojena. Co myslíte?

Jak se vám líbí moje kresby? Chtěli byste vidět další? Máte nějaké návrhy, jak bych se mohla propříště zlepšit?
Díky! :D
Plačící anděl