- Zdarec! Tento článek jsem psala dlouho. Skoro každý den jsem napsala kousek, je to taky očíslované, aby to nějak vypadalo (jsem perfekcionista) a aby bylo poznat, jak jsem to psala a já už nevím proč. :) Není to úplně deníček, spíš takovej myšlenkovej výlev o ničem. Ale tohle téma hodně lidí zajímá, takže ho nepíšu jen tak pro nic za nic. I když možná jo. No nic, zanechme moje prapodivné způsoby vyjadřování na pokoji.
- Mám novou závislost, je to Star Trek Nová Generace. Sleduju ho každý den, kdy mám čas a je to prostě úplně super. Někdo říká, že Star trek je nudný a starý. Je to věc názoru. Mě nudný nepřijde, i když se v něm třeba nebojuje. I u něj mi ale tečou nervy, když je někdo v ohrožení. To pak křičím na obrazovku. A víte co? U osmé série Doktora se mi to nestává. (Kromě desátého Doktora a Donny se na mé ploše vyskytuje toto:)

- Ano ano, osmá série DW. Aneb podle mého názoru Moffatova ostuda. Jak já se na ní těšila, a jak špatná je! Musím říct, že čtvrtý a pátý díl se jim opravdu povedl. Ty byly vážně f-a-n-t-a-s-t-i-c-k-é! Naprosto, naprosto super! Jenže ty ostatní, u těch jsem celou dobu jenom úpěla. Tak zaprvé ty konce. Člověk ani nepozná, že díl končí. Najednou prostě hup - a jsou tam titulky. Navíc se vždycky celá situace vyřeší jednou větou, deset sekund konce vždycky napraví celý díl. Jenže vlastně nenapraví. Ne a ne a ne. Navíc jsou tak takové divné logické chyby (Vážně to mimino draka, co se vylíhlo z Měsíce asi minutu po narození nakladlo další Měsíc?) a vůbec, ani příběhy nejsou moc originální. Doufám, že celosériovej příběh s Missy nezkazí. Jinak samozřejmě Peter a Jenna hrají úplně dokonale. Bohužel blbej scénář nepřekoná ani nejlepší herec.
- Aha-spletla jsem se. Viděla jsem Mummy on the Orient Expres a to mi zvedlo náladu. Byl to vážně výborný díl, napínavý a nečekaný. A co teprve Flatline! Viděla jsem ho asi před minutou! Tak hustý, tak hustý! Vážně skvělej příběh, bylo to vtipný, akční, nečekaný a ta Missy s tabletem mě dostala.
- Proč mě vždycky napadne dobrej článek k TT příliš pozdě? Zrovna včera večer jsem přemýšlela a vymyslela dokonalej článek na téma Platonická láska (bohužel mám silný zkušenosti). Aspoň že mám vymyšlenej článek k Ďábelští lidé s andělskou tváří.
- Omlouvám se za Blížící se Stín, šestou kapitolu mám rozepsanou, ale nejsem schopná ji dokončit. Musíte být holt trpěliví. A 7. kapitola Sami, ta je v nedohlednu. Rozhodně to někdy dopíšu, mám to celé v hlavě (skoro), ale líná jsem dost.
- Rozbil se mi GOM player. Lidi jsou najednou modří, mají zelené rty, ze žluté se stala tyrkysová a je to celé v háji. Asi se porouchal nějaký barevný filtr či co. Smůla je, že pokud se chci koukat na film s titulkami, jde to jen v GOM playeru (a asi ve VLC, ale ten nemám) a tak trpím. Nevíte někdo, jak to mám vyřešit?
- Přečetla jsem skvělou knihu od Ivony Březinové Jmenuji se Martina. Je to o dívce, která je s bulimií léčená v Bezděkovské léčebně se spoustou dalších dětí. Příběh je vyprávěn jednak pomocí chronologického popisu děje (takže normálně) a poté ve formě Martinina deníku, adresovaného své matce. Četlo se to rychle a poutavě, kniha je krátká a moc zajímavá. Všem jí rozhodně doporučuji.
- Právě jsem viděla skvělý film Dárce (the Giver). Bylo to epický, i když si u toho člověk neužije příliš akčních krvavých scén, ale o to to bylo lepší. Strašně se mi líbilo, jak si hráli s barvou obrazu. Kniha byla lepší, ale po dlouhé době potkávám film, za který se předloha nemusí stydět. Vážně super! Milovníci young sci-fi nebo jak se tomu říká, tohle je něco pro vás!
- Rozdělávám komiks Dobrodružství Anny Staňkové. Možná ho sem někdy dám. Vznikl při jedné hodině angličtiny, kdy jsme četli rozhovor nějaké Anny Stanek z Prahy. Volala Peterovi do Londýna a protože to byla nuda, vybarvovali jsme obrázky, které byly u toho. Anna měla pak růžové vlasy, zelenou kůži, petr byl modro žlutý. Annina barva mě inspirovala k nakreslení tohoto jedinečného sci-fi komiksu a tak na něm už delší dobu pracuji. Bohužel nemám trpělivost, ale co. :) Stejně to jako všechny mé jiné komiksy zůstane zapadlé v pořadači ve skříni a budu si to brát k přečtení na záchod.
- Myslím, že dvanáct (nebo kolik to je, očísloval semi i obrázek a nejde to změnit) bodů by mohlo stačit. Jak vidíte, článek se ubíral trochu jiným směrem, než jsem předpokládala. Myslela jsem, že budu psát spíš o svých pocitech a tak. Jenže teď vidím, že většina bodů je plna nesmyslného žvatlání o filmech. Nevadí, třeba vás to zaujalo. Jdu se teď nechta ostříhat a koupit si nějaké oblečení, abych v zimě nechodila v malé roztrhané zablácené bundě. ;) Mějte se. Doufám, že vás tento článek neodradil od čtení tohhle blogu. :D
Plačící anděl


