Kratká povídka, co vznikla z volného času...možná bude pokračování...pokud chcete...
UPOZORNĚNÍ: Je morbidní a trošku nechutná (ne nedělají to tam) ...
Naposledy ji objal. Před očima se mu točily vzpomínky. Udělal chybu. Neměl to napsat. Jedno slovo. Jméno. Neměl se k němu dát. Potřeboval peníze. Tedy alespoň si to myslel. Jediné, co potřeboval doopravdy byla ona. Teď ji musel opustit. Jako uprchlík.
Zabíjení lidí. Vždy napsal omluvu. Vždy dostal peníze. Teď se v nich měl topit. Jeho 'šéf' miloval mrtvá těla. Hlavně ženy. Jemu to přišlo nechutné, ale upsal se pod výhrůžkou smrti. Tahle byla těhotná. Tahle vražda ho měla navždy zaopatřit. Tohle nedokázal. Pomyšlení na smrt ho normálně dohnalo k šílenství a k vraždě. Jí ale nemohl zabít. Už se nesmí vrátit. Po zbytek života bude utíkat. Už jí neuvidí. A svoje dítě. Ztratí je navždy. A oni ho nakonec dostihnou. Vrah honí vraha. Odvrátil pohled. Věděl, že jde na smrt. Jen aby oni nezemřeli. Nevěděl jak dlouhá bude cesta, jak dlouhý bude život. Zavřel za sebou dveře a rozběhl se temnou ulicí ke konci města. Běžel bez cíle. Nevěděl kam. Nevěděl na jak dlouho. Ale věděl proč. Poprvé ve svém zohaveném životě byl na něco hrdý. Byl rozhodnutý neustoupit. Aby mohl zůstat hrdý. Byl rozhodnutý pro ně. Byl rozhodnutý i když se díval do hlavně pistole...

Chlapečku, tvojí povídku si přečetlo šest lidí! To není tak špatný! Nesrovnávej se pořád se mnou, koukej na tvůj úspěch. (No nic, teď k povídce.)
?
Jen tak dál, má to spád.
Je to hustý. Ani jsi nemusela dávat to varování, zní to spíš divně (nedělají to tam) - WHAT
Vážně dobrý a smutný. Chci pokračování. Doufám, že to dobře skončí.