27. září 2014 v 14:14 | Plačící anděl
|
Někteří už o tom možná slyšeli. V pondělí 22. září měli narozeniny Frodo a Bilbo. Upozornily mě na to Irith a Polly a kolem nich se taky točila většina mého odpoledne. Jak ale celá moje oslava tohoto dne probíhala si můžete přečíst v celém článku.
Ráno jsem se oblékla do připraveného kostýmu hobita. Nebyl to nějaký konkrétní hobit, prostě jsem sesbírala všechny kousky mého oblečení, které se hobitskému stylu podobaly a oblékla jsem si je. Vypadalo to takhle:
Chtěla jsem, abych na fotce měla nějaký hobití postoj, ale nevypadá to, že by se to povedlo. Mamka říká, že jsem spíš elf, než hobit.
A tady ještě plášť a meč v celé své kráse. :D
Na fotkách jsem sice bosá, ale bez bot jsem do školy nešla. Bála jsem se, že nastydnu.
Při cestě metrem a tramvají na mě lidi kupodivu nezírali tak moc, jak jsem se bála. Potom si tam navíc přisedl takový tlustý chlápek, hrající na PSP, které strašně nahlas hrálo nějaké herní zvuky, takže svoji pozornost soustředili spíš na něj. :D
Ve škole kupodivu neměli učitelé k mému vzhledu žádné kecy, až na jednu češtinářku, která řekla: "Konečně se oblíkáš tak, jak vypadáš," a vyptávala se, jesti máme nějaké hobití setkání či co. To mě potěšilo. :) Kamarádky si zkoušely mojí vestičku a chválily mi kostým. Dva kluci mysleli, že jdu za Doctora. Prej: "le Doktor nenosí plášť! Vůbec nevypadáš jako Doktor." Jasně že nevypadám jako Doktor, protože jsem hobit.
Po škole jsem šla ještě k zubaři (na tu návštěvu jsem si svlékla plášť) a potom jsem vyrazila na Hobití piknik! Sraz jsme měli na Hradčanské v metru. (Budu psát měkké "i", ačkoliv tam byly samé holky. Ony tam totiž vlastně nebyly samé holky...) Potkala jsem se s Polly a Irith (Smíškem a Pipinem) a ještě s Frodem. Bylo to strašně hustý, protože jsem jakživa nepotkala nikoho, koho bych předtím znala z blogu. Všichni jsme měli pláště a lidi na nás docela zírali, když jsme si to rázovali do parku. Opravdu jsem se cítila jako hrdý hobit. Všude jsem najednou viděla souvislosti s Tolkienem.
Jediný, kdo znal cestu, byl Frodo, ale my ostatní jsme se ji rychle naučili. Absolvovali jsme ji totiž asi čtyřikrát. Ale o tom až za chvíli.
přišli jsme do parku. Ukázalo se, že vůbec nejsme na Letné, jak jsme předpokládali, ale ve Stromovce. To nám ale nevadilo. Našli jsme příhodný kmen stromu, který se trochu podobal stolu a rozbalili jídlo a pití. Tak jsme různě jedli a konverzovali, Smíšek a Pipin tančili na "stole" a prostě jsme se chovali jako hobiti. Byla to legrace, zlepšilo mi to mojí depresivní náladu. :)
Hrozně dlouho jsme čekali na Bilba. Někde se zdržel nebo co a tak jsme mu pak šli naproti k metru. Pak jsme se zase vrátili a svým tančením vyhnali nějkou paní s batoletem. Lidi... o tolik větší a o to víc ustrašenější. (Samozřejmě jsme její odchod nezapříčinili, to byla její svobodná volba, dítěti se dokonce líbila Smíškova skotská hudba.)
Za celou dobu našeho Hobitího pikniku se stalo několik vtipných věcí. Tak například vždycky, když se Smíškovi podařilo zprovoznit píšničky na mobilu, jel vlak a šíleně nahlas vrzal a houkal. Bilbo přinesl párky v plechovce, ale urval se uzávěr, takže nešly otevřít. Mě byla strašná zima, ale jako hlupák jsem pořád odmítala Pipinovu nabídku, že by mi půjčil svůj plášť, protože jsem si myslela, že se z toho vyhrabu. Nakonec jsem se tak třásla, že mi Smíšek svůj plášť prostě dal do ruky a to bylo dobře. Jinak bych umrzla. :D
Události, které se děly, jsem popsala v trošku zmatenějším a špatném pořadí, ale myslím, že to nikomu nevadí. :) Navíc jsme tam o sobě mluvili jen v mužském rodě. Přiznávám, že mi to moc nešlo a bylo docela těžké sestavit větu. Ani teď, v tomhle článku jsem se podle toho neřídila.
Kolem půl sedmé jsme zjistili, že je čas se vrátit. Zbalili jsme tedy Prsten, hole, dýmky, dýky a vyrazili zpět. (nic z toho jsme s sebou neměli) Cestou jsme uvažovali o skupinové fotce, ale vzhledem k tomu, že všichni okolní lidé měli spíš vyděšené, než zaujaté výrazy, raději jsme od toho ustoupili. Nikdo z nich nevypadal, že by dokázal vyfotit pět hobitů bez toho, aby utekl, rozesmál se, nebo kvůli křeči upustil mobil na zem.
V metru jsme ještě chvíli postavali a bavili se. Tu k nám přišel nějaký vysoký, blonďatý pán a ptal se: "Neslavíte náhodou něčí narozenini?"
A my povídáme: "No, vlastně jo... Frodovy a Bilbovy."
A pán na to, že se chystal na podobnou akci, ale byla zrušena a že je mu to líto, že prej mu tyhle akce připadají hrozně fajn a jak je to hezký. Pak poděkoval a odešel. Bylo to vtipné a hezké a všichni jsme z toho setkání měli velkou radost.
Domů jsem odcházela se skvělou náladou, super dárky (děkuju!) a jednou zajímavou zkušeností. Doufám, že se ještě nějaká akce bude konat, protože tahle byla skvělá.
Mějte se,
Plačící anděl (nebo Gilly, to je mé hobití jméno)
Úžasné!
)

My článek o hobitím dni vydáme až pozítří (týden poté
Bál(a) jsem se, že se ti to líbit nebude, že jsme tě hrozně vystrašili/y. Tak jsem rád(a), žes to přežil(a) s humorem