Září 2014

Sára, díl druhý

28. září 2014 v 18:07 | Plačící anděl |  Vlastní tvorba
Ahoj všichni. Konečně jsem napsala druhý díl Sáry. Je trochu nudný, ale věřím, že vás to neuspí. Mám trochu divnou náladu, tak doufám, že se to zlepší. :) Mějte se!

Otevírám oči.
Předemnou se rozprostírá místnost. Není v ní žádný nábytek, jen dveře a nějaká studená věc, ke které jsem... přivázaná? Proč jsem přivázaná? Udělala jsem něco špatně?
Ale tímhle bych se neměla zabývat. Nechávám to být.
V mém zorném poli se objeví nějaká postava. Má na sobě bílý plášť. Jako bych ji odněkud znala. Tímhle bych se asi také neměla zabývat.
"Řekni své jméno!" poručí Bílý plášť.
V hlavě mi to šrotuje. Jakoby jedna z částí mého mozku chtěla vyslovit jiné slovo, než ke kterému se chystám. Je to krátké slovo. Začíná na "s". Zvláštní. Zaženu to slovo někam do hlubin mysli.
"Mé jméno je voják číslo 15 630," odpovím. A to krátké slovo někde v mé hlavě zavibruje.
"Vojáku, zařaď se do linie. Jsi přidělen do oddílu padesát B."
Něco mi říká, ať ho neposlouchám, že je můj nepřítel. Ale po chvíli se stejně rozejdu k výtahu. Jediní nepřátelé jsou ti, proti kterým mám za úkol bojovat.
Zmáčknu tlačítko. Naleštěné kovové dveře výtahu se rozevřou a já vejdu dovnitř. Kabina je obrovská, mohlo by se do ní vejít tak sto lidí. Podlaha trochu vrže a její šedá barva se odráží v zrcadlech na stěnách.
Bílý plášť, můj velitel, nastoupí za mnou a zvolí knoflík s nápisem -17. Výtah se okamžitě zavře a rozjede dolů.
Když dojedeme do mínus sedmnáctky, dveře se opět otevřou a my vycházíme ven. Velitel mě vede černými chodbami. Cestu si okamžitě zapamatovávám.
Netrvá to dlouho. Zastavujeme. Velitel zmáčkne tlačítko na stěně. Před námi se najednou rozevírá rozsáhlý prostor. Je tam všude tma, ale rozeznávám siluety postav. Jsou v hibernaci, oznamuje mi mé mozkové informační centrum.
Velitel rozsvítí světla. Změna není příliš velká, ale aspoň vidím, kam šlapu. Dojdeme ke skupince hibernovaných vojáků. Stojí vždy ve čtvercích osm krát osm nebo čtyři krát čtyři. Čtverce mají mezi sebou vzdálenost asi tří metrů na každé straně a táhnou se kam až oko dohlédne. V některých chybí třeba jeden nebo dva vojáci a u jednoho takového právě stojíme.
Velitel přiblíží ruku k jednomu v vojáků, jako by se chtěl dotknout jeho tváře. Ukáže se však, že nahmatává ochranou kupoli. Když se jí dotkne, přes celý její povrch se přelije modrá záře. Spolu s ní se objeví malá destička s několika tlačítky. Bílý plášť jedno z nich zmáčkne a povrch kupole zmizí.
"Zařaď se, 15 630."
"Rozkaz," odpovím a stoupnu si vedle jednoho vojáka. Teď si ho můžu v šeru prohlédnout. Je oblečený v hnědé uniformě. Mám ji na sobě taky. Nemá vlasy. Rozhlédnu se. Všichni jsou holohlaví. Z nějakého důvodu mi to přijde divné. Nechápu proč. Záleží na tom snad?
Velitel znovu obnoví kupoli a zmáčkne další tlačítko. Chvíli se neděje nic a já jen poslušně stojím, ale najednou se odněkud začne valit hustý kouř. Přičichnu, abych ho identifikovala, ale v tu ránu na mě přicházejí mdloby. Aha, uvědomím si. Je to hibernační plyn. Budu tu stát jako všichni ostatní a ve spánku čekat, až mě povolají do války.
Mně jako vojákovi to přijde normální, ale nějaký hlásek, kousíček mozku, kousíček vědomí zešílí. Dává příkaz mým rukám, aby začaly bušit do kupole, chce, aby má ústa křičela. Potlačím to, nemám proč to dělat. Co se to se mnou děje?
Než si na to stačím odpovědět, plyn mě celou zahalí. Zhluboka se nadechnu. Usínám.

Dobrý zlý 2

27. září 2014 v 20:32 | Chlapeček s plynovou maskou |  Vlastní tvorba
Ahojky, poslední dobou jsem byla mimo a neschopná dělat cokoli. Držela si mě angýna...Konečně se mi ulevilo a tak jsem se dokopala k napsání pokračování k téhle povídce. Díly budou kratší, ale snad se vám i tak budou líbit. Tak tady je: ,,Už se to nese" zavolala Jane. Usmála se na malého Timma ,,Něco si přej". Timmy se zamyslel. Po chvilce vesele sfoukl svíčky. ,,Copak sis přál?" zeptala se ho. ,,To se neříká" zasmál se. ,,Noták, zůstane to mezi námi" odporovala a začala ho lechtat. Timmy se k ní naklonil a zašeptal: ,,Aby tu s námi mohl být na Vánoce tatínek." Do očí jí vhrkly slzy. Nikdy nepozná tátu. Timmy se narodil jen o hodinu po jeho útěku. Oběma jim chybí. Usmála se ,,Možná se ti to splní". Tiimmy ji objal. Byla jeho nejlepší maminkou. ,,Objímat můžeš potom" zasmála se ,,ještě dárky". Timmy nadskočil. Jena odkudsi vylovila pár balíčků. ,,Tenhle je ode mě" podala mu jeden ,,a tenhle za tatínka". Timmy začal trhat balící papír. Z jednoho dárku vyndal měkkého medvídka. ,,Jé, tohle je nejhezčí méďa na světe" přitulil se. V druhém dárku bylo velké auto. ,,Teréňák!" Timmy popadl auto a začal s ním jezdit po pokoji. Pak na něj posadli medvídka a jezdili spolu. ,,Už bys měl spát" řekla Jena a položila auto do krabice. ,,Auto a méďa taky?" zeptal se. ,,Taky" usmála se na něj a přikryla ho peřinou. Dali si dobrou noc a Jena odešla do svého pokoje. Zahleděla se z okna. Nad pustou krajinou se skláněl měsíc. Kdesi houkala sova. ,,Dobrou Tome" zašeptala...

Den všeho hobitstva aneb setkání se Smíškem, Pipinem, Frodem a Bilbem

27. září 2014 v 14:14 | Plačící anděl |  Máme rády
Někteří už o tom možná slyšeli. V pondělí 22. září měli narozeniny Frodo a Bilbo. Upozornily mě na to Irith a Polly a kolem nich se taky točila většina mého odpoledne. Jak ale celá moje oslava tohoto dne probíhala si můžete přečíst v celém článku.

Doctor Who Tag

26. září 2014 v 22:19 | Plačící anděl |  Máme rády
Ahoj!
Tento tag jsem našla na blogu Anie, která ho zas našla někde jinde, takže vůbec nevím, od koho pochází. Doufám, že to nevadí. Mimochodem, tento blog se začíná posouvat někam jinam, protože mám přichystaných (a nenapsaných) pár článků o Pánovi Prstenů. Ale všechno se dozvíme později.
Allons-y do čtení!
1. Jak dlouho jsi Whovian?
Jelikož jsem neviděla všechny Classicy, někteří rýpalové by jistě řekli, že Whovian nejsem. Já na to mám jiný názor. Doctora jsem začala sledovat 1. listopadu 2013. Nejsem si tím stoprocentně jistá, ale vím, že to bylo někdy na začátku listopadu. Whovianem jsem se stala nedlouho poté. To znamená, že jsem Whovian už asi třičtvrtě roku.
2. Nejoblíbenější Doktor?
Desátej!!! Je naprosto super super super. Tennant je skvělej herec, líp by se to snad zahrát nemohlo. Hned za ním se umístil devátý, kterej je pro mě takovým tím "starým dobrým Doktorem". Když slyším znělku k první sérii, vzpomenu si na devátýho a říkám si, že svět je ještě v pořádku.
Jedenáctý je taky skvělý, ale ne lepší než tyhle dva. Capaldiho pořád ještě nedokážu zařadit, vždycky mi to trvá hrozně dlouho. První Doktor-fajn, ale mohla by se víc rozvinout jeho osobnost.
3. Nejoblíbenější společník?
Určitě Donna. Je vtipná, úderná :D, sympatická, hodná, trhlá a není takovou tou obyčejnou společnicí. Catherine Tate jí hraje naprosto úžasně.
Další v pořádí je River, Clara a Kapitán Jack.
4. Nejoblíbenější epizoda?
Blink, Midnight, The Empty child a The Doctor Dances, Aliens of London a World War Three, Partners in Crime, The Unicorn and the Wasp, The Time of Angels a Flesh and Stone, Vincent and The Doctor, The Pandorica opens a Big Bang, The Impossible Astronaut a Day of the Moon, A Good Man Goes to War, Let's kill Hitler, The wedding of River Song, The Rings of Akhnaten, Nightmare in Silver, The Time of the Doctor, The Day of the Doctor, Listen, Time Heist.
Z Classiců pak zatím The Reign of Terror a The Daleks.
5. Nejméně oblíbená epizoda?
Love and Monsters, The Doctor, Widow and the Wardrobe a Vánoční koleda (nevím, jak se to jmenuje anglicky a nepotřebuju to, protože na tenhle díl už se stejně nikdy nepodívám.)
6. Nejlepší příšera?
Plačící andělé a Dalekové. (dalekové jsou strašně roztomilí). Pak asi ta z planety Midnight a možná ti Listen. Jo a možná Silence.
7. Nejhorší příšera?
Asi žádná, všechny jsou něcím hustý. :)
8. Nejdojemnější scéna?
Smrt Desátého Doktora. Když slyším slova Konec času, chce se mi brečet. :D
9. Nejoblíbenější soundtrack z Doctora ?
Epic soundtrack z pátý série, Donna Theme, Clara Theme (názvem si nejsem jistá), Long Song... Miluju hudbu z DW. Je šíleně epická a hrozně geniální.
10. Nejoblíbenější hláška z Doctora ?
Je jich hodně... Mám ráda snad všechny. Prostě když si zadáte do vyhledávače "Doctor Who quotes", tak jsi můžete být jistí, že 98% z nich se mí líbí.

Mějte se dobře a buďte trpěliví ohledně mých článků. Budou!!! :)
Plačící anděl

Za Froda!

19. září 2014 v 22:46 | Plačící anděl |  Fanfiction
Chtěla jsem napsat něco spontánního, krátkého a aby to nebylo o Doctorovi Who. Takže tady to je. Velká bitva o osud celé Středozemě. Je tam dost krve, takže nečtěte, pokud jste slabší povahy.
(Toto není slibovaná hobití povídka, ta ještě bude. ;-)

"Za Froda!" Aragorn, vysoký muž na koni zařval mocným hlasem a vyrazil do boje. V Orvenovi vybuchl příval energie ve stejnou chvíli, jako se skřetí armády vrhly mezi lidi. Začala vřava. Orven na nic nečekal. Věděl, že musí bojovat. Vytasil z pochvy nijak nezdobený, ale dobrý meč zvaný Lakomec. Byl lehký a kromě sečných ran se s ním daly dělat i bodné, aniž by si bojovník vykloubil ruku.
Orven sekl do nejbližšího skřeta. V tu ránu ho postříkala černá krev. Horká. Syčela. Uskočil právě v čas, aby se vyhnul zahnutému kusu oceli. Otočil se a spatřil dalšího skřeta. Bodnul, ale vedle. Příšera se zasmála krátkým, hrubým smíchem. "Lidi," odplivl si skřet, ale než slina dopadla na zem, byl mrtvý. Lakomec se o něj postaral.
Orven bojoval dál. Nevšímal si oděrek a ranek, které mu způsobovaly tupé zbraně skřetů. Sekal. Bodal. Řval. Na živu ho udržovala jediná myšlenka: Není důležitý. Bojoval tady pro Froda. Pro odvážného malého hobita, který zachrání celý svět. Bojoval pro něj, ale Frodo ani nevěděl, že existuje. A přesto mu Orven mohl pomoci. Pomůže Frodovi zničit Saurona.
Najednou ležel na zemi. Nevěděl, jak se tam ocitl. Jediné, co teď bylo důležité, byla odporná šedohnědá hlava, která se nad ním skláněla. Skřet napřáhl meč. Něco zašeptal, ale nebylo mu rozumět. Pak seknul.
Třesk! Ránu zastavila krásná trpasličí sekera. Její majitel právě udolával tři nepřátele najednou. Trpaslík měl hnědé vousy a vlasy, kterými prorůstaly šediny. Krátce na Orvena mrkl a pak zmizel v někde mezi bojujícími. A v tu chvíli Orven věděl, že tu trpaslík zemře.
Vzpamatovával se. Zjistil, že je na kraji bitvy a nikdo kolem něj o něj nemá zájem. Zamyslel se. Mohl by se z bitvy ulít. Počká, až bude vyhráno a pak se zase přidá ke svému vojsku, odcházejícímu domů. Ale pak se zastyděl. To by nebylo správné. Dnes tu zemře se ctí.
Rozzlobil se. Teď teprv to pro něj začínalo. Bojoval dál. Už zase. Pravidelné seky, třesk Lakomce o laciné zbraně nepřátel. Ryk a smrt, krev a pot. Už si na to zvykal. Už nevnímal nic jiného. Bylo to jako když kopete jámu. Nejdřív spíš škrabete hlínu a nedokážete si zvyknout na těžkou práci. Pak ale najdete rytmus a už to jde jako po másle. Zabíjet.
Orven teď bojoval se čtyřmi skřety zároveň. Pořád uhýbali a hráli si na honěnou, takže za chvilku byla pětice vzdálená od ostatních bojujících asi čtyřista metrů. Konečně se Orvenovi podařilo dva zabít. Další dva ještě odolávali. Bylo to hrozné. Orven, který celou dobu nic necítil, teď uklouzl po krví zbrocené trávě a svalil se na zem. V tu ránu jím projela ostrá bolest. Uvědomil si všechny ty rány, které má na těle, to množství krve, která z něj vytekla a zjistil, že umírá. Bude konec. zabije tyhle skřety a umře. Jasná věc.
Zároveň se však uklidnil. Už nemá co ztatit, protože všechno je ztraceno. Přestal se bát. Jako by na všechno hleděl z dálky. Rozmáchl se a přeseknul skřetí těla v půli. A pak se mu vlastní meč zapíchl do břicha.
Nechápal to. Nechápal, jak se to stalo. Zkroutila se mu ruka, a jak do ní narazil mrtvý skřet, meč byl uvnitř. Orven se vylekal. Překvapilo ho to.
Kleknul si. Spatřil, že bitva už utichá. Všude ležely mrtvoly, ale tam v dálce Hora Osudu rudě zářila.
Najednou se celá země zachvěla. Ozval se příšerný zvuk, jako by něco vybuchlo, a taky že ano. Prsten byl zničen. Orven to věděl. Frodo vyhrál. Dílo je dokonáno. Může v klidu zemřít.
A tak schoval hlavu do dlaní a myslel na to, že se potká se všemi těmi vojáky. S těmi, co dnes zemřeli. Setkají se a zajdou do nějaké hospody. Popovídají si s hobity a s trpaslíky a možná si i zazpívají s elfy. Všechno bude v pořádku. Bude šťastný a Středozem s ním.

---
OK, pusťte se do mě. Přeju hezkej víkend. :)
P. A.

Dobrý zlý

18. září 2014 v 10:30 | chlapeček s plynovou maskou |  Vlastní tvorba
Kratká povídka, co vznikla z volného času...možná bude pokračování...pokud chcete...
UPOZORNĚNÍ: Je morbidní a trošku nechutná (ne nedělají to tam) ...

Recenze: Listen

15. září 2014 v 18:12 | Plačící anděl |  Hodnotíme
V neděli jsem viděla čtvrtý díl osmé série Doctora a MUSÍM o něm něco napsat. Byl to totiž nejlepší díl od Wedding of River Song a tím pádem nejlepší díl osmé série.
Zatím žádné spoilery, až přijdou, budu vás varovat.

Moje fanarty - Doctor Who

13. září 2014 v 19:50 | Plačící anděl |  Kreslíme
Ahoj!
Na základě výsledků ankety "Jakých článků bychom měly přidávat víc?" vám ukážu pár mých obrázků s tématikou Doctora Who. Později se tu objeví i jiné na Star Wars nebo Pána Prstenů.

Smell Challenge 3

11. září 2014 v 19:49 | Plačící anděl |  Žijeme
Dneska přichází na řadu vůně, která mi připomíná dětství. Nejdřív jsem si říkala, že je nemožné, něco takového vybrat. Mám totiž jednu takovou vůni, při které si vzpomenu na dobu, kdy mi bylo sedm let a stěhovali jsme se, ale nevím, z čeho ta vůně pochází. Myslím, že je to nějaká barva nebo lak, ale jistě to nevím.
Poslení dobou (což znamená poslední dva, tři dny :D) jsem trochu zoufalá a tak se upínám k tomu, co pro mne znamená domov a jistotu. S překvapením jsem zjistila, že tato místa jsou tři a co mě ještě víc překvapilo, že jedno z nich je ŠKOLA! Ano. Je to divný, ale škola na mě víceméňě působí poměrně uklidňujícím dojmem, pokud zrovna nemáme matiku nebo chemii. A proto, že domov tak trochu znamená dětství (moje logika je někdy divná, ale funguje), dám sem vůně, které mi připomínají sice dětství, ale hlavně domov.
//UPOZORNĚNÍ! Trošku sentimentální článek! Nečtěte, pokud jste Sherlock, mohli byste se zbláznit.

Blížící se stín 5

10. září 2014 v 11:06 | Plačící anděl |  Fanfiction
Ahoj! Vyskytl se mi takový problém, nemůžu se přihlásit na blog.cz. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ovšem Chlapeček se mi nabídl, že bude moje články zveřejňovat za mě. Takže děkuju. :)
Komentovat pořád budu. A teď už si můžete přečíst Blížící se Stín 5. Minule to skončilo tím, že příšera skočila na Doktora. Vyvázne z toho živý? A co Leia?