15. srpna 2014 v 21:44 | Plačící anděl
|
Myslela jsem si, že už pro mě žádná pohádka nemůže být dobrá. Že už jsem jich viděla a četla tolik, že už mě navždy omrzely. V tom jsem se ovšem nehorázně mýlila.
Šli jsme do kina a já si měla vybrat. Buď pohádka Tři bratři, která vypadala sice zajímavě, ale přece jen to byla pohádka, a bude určitě zase stejná - a nebo Strážci Galaxie, zřejmě akční a vtipná Marvelovka, ve které hraje Karen Gillan záporačku (žádného jiného herce tam neznám). Chvíli to vypadalo, že Guardians of the Galaxy vyhrají, ale pak se vě mě něco zlomilo. Půjdu na Tři bratry, řekla jsem si. A tak jsem, s velkým očekáváním, vyrazila.
První, co bylo na promítání (s filmem to zas tak nesouviselo) kladné, byl malý počet reklam. A pak to začalo. Pravda, úvod se Svěrákem a jeho povídání o pohádce, byl trošku klišé, ale zároveň mi to vykouzlilo takový malý, nepředvídatelný úsměv na tváři. Bylo to opravdu pohádkové. Klidné. Pro změnu žádná krev a perverzní narážky. Tak nějak mě to upokojilo a já rázem věděla, že to bude skvělý film. A tentokrát už jsem měla pravdu.
Film vlastně sestával z tak zvaných minioper, většinu času se zpívalo a výběr herců byl nepřekonatelný. Všichni měli krásný hlas, zvlášť Červená Karkulka (která byla navíc ještě hrozně roztomilá :D). Hlavní role chlapců Jana, Matěje a Pepy, jestli se nemýlím, obsadili Tomáš Klus, Vojta Dyk a Zdeněk Piškula. Určitě vám nemusím říkat, jak se na to hodili a jaké jejich scény byly nejlepší. To zjistíte sami, až se na to na mé doporučení kouknete.

Dost jsem se u toho nasmála. Rozhodně víc, než by to bylo u Strážců Galaxie, tenhle humor byl takový nevinný. Nejvíc mě dostal Lábus, který, obalený hadry a ropuchami, cupital kolem plesnivé chalupy a ostatní ho oslovovali "stařenko". To už bylo opravdu moc, a díky tomu opominu divné siluety dětí, hlásících se při Svěrákově povídání. Na internetu ale psali, že to mělo nějaký dobrý důvod, no nevím. Posuďte sami.
Často se mi stává, že se třeba v půlce filmu najednou probudím (a často i dvakrát, třikrát), uvědomím si, že jsem v kině a říkám si, za jak dlouho to asi skončí, už mě bolí oči, ba ne, to bude ještě tak hodina. Teď se mi to ale nestalo. Během oněch devadesáti minut jsem se probudila takhle jen jednou, a to u konce. A navíc mě nebolely oči. Člověka to nějak nenásilně vtáhne, ne jako americké filmy, které se o to až příliš snaží. (Omlouvám se, jestli jsem právě urazila americké filmy, já nechtěla. Neberte si to tak.)
Oproti světovým kouskům měli Tři bratři také jednu příjemnou změnu - animace. Bylo jí tam více, než v normálních českých pohádkách, ale co se mi líbilo, že se na ni nespoléhali. Brali ji spíš jako ozdobu, cestu, jak něco zjednodušit, poopravit a udělat reálným, ale zároveň pro tvůrce nebyla základním kamenem. To bylo vidět třeba u vlka. Byl děsivý a legrační zároveň. Nádherná loutka, o které vám ale nebudu moc spoilerovat.
Tři bratři přišli do našich kin jako skvělá změna. Neříkám, že mě nebaví akčí husťácký filmy. Miluju je. Ale tohle bylo prostě super. Samozřejmě asi jako každý jsem postřehla pár nedostatků, které mi vadily, scén, které mi přišly trapné. Například když král kapal královně léčivou vodičku na pupík. Co to do háje bylo? Ale nebudu se o nich rozepisovat. Já nemusím přehnanou kritiku. Raději vypíchnu to dobré, pokud je můj názor na celek spíše kladný. A navíc, nakrkli mě tak zvaní "hejtři" (Ano, je to hnusné slovo, ale teď je mi užitečné.) na ČSFD, kteří nechápou legraci a tak píšou o pedofilii, místo toho, aby trochu popřemýšleli.
A abych to tak nějak shrnula, dávám sem hodnocení:
8,6/10
Překvapivě velkolepé. A vtipné. A tak vůbec. Děkuji tvůrcům za tenhle film a vám, že jste si to přečetli.
Asi bychom na to měli s mojí mladší ségrou zajít, ale pochybuji, že nám to vyjde... Škoda.