Srpen 2014

Blížící se Stín 4

30. srpna 2014 v 13:25 | Plačící anděl |  Fanfiction
S touhle částí tak spokojená nejsem. Jsem si vědoma toho, že nepíšu nijak skvěle, ale nemám možnosti se zlepšovat, protože postrádám kritiku. :(
Ovšem tak špatný tenhle příběh zase není, takže se pusťte do čtení příběhu o Doktorovi a Leie a o nebezpečí, které na ně číhá na planetě Kochab v zábavním parku. Předchozí díly naleznete tady: 1 2 3

Blížící se Stín 3

27. srpna 2014 v 20:07 | Plačící anděl |  Fanfiction
Na povzbuzení jedné uživatelky na Wattpadu jsem se začala víc věnovat téhle povídce, takže to teď asi bude to hlavní, co budu přidávat. :)
Vyrobila jsem poměrně amatérský banner, takže kdybyste mě chtěli podpořit a čtete tuhle povídku, můžete si ho dát na svůj blog.
povídka je pod perexem

Už zase píšu o sobě - Liebster Award Tag

27. srpna 2014 v 20:06 | Plačící anděl |  Challenges
Ok, odhodlala jsem se k tomu, udělat Liebster Award Tag podruhé a potřetí. Konečně jsem se ujistila o názvu. Ovšem tentokrát to bude mít aspoň celkem hezkou úpravu, aby to za něco stálo. Ne jako předtím.
Jo a někdo uvádí deset otázek a odpovědí, někdo jedenáct. Já se ale vrátím k desítce.
FAKTA O MNĚ
1) Jsem posedlá fonty, typy písma. Jako třeba teď. Kvůli nečeskému fontu Star Jedi jsem musela napsat nadpisy anglicky. Edit: Nadpisy byly děány v malování a proto měly bípé pozadí, které na šedé stránce díky novému designu vypadaly hrozně. Proto teď upravuji. Jo a mimochodem, od té doby, co jsem tenhle článek psala, se pmnohé změnilo, berte ho tudíž s rezervou.
2) Jsem příšerná perfekcionistka.
3) Nedávno jsem se naučila salto na trampolíně, ale neumím hvězdu.
4) Baví mě sbírání hub, ale nejím houby. Docela mainstream. (Stejně jako psaní Jedi fontem.)
5) Souvisí s bodem 4. Myslím si o sobě, že jsem obyčejná a stejná jako ostatní, ale podle toho, co říkají kamarádi, očividně nejsem. Zvláštní. Někdy mě to vytáčí.
6) Asi jsem mírný anglofil.
7) Moc mě nenadchla první epizoda osmé série Doctora Who. Pořád ale s nadějí čekám na druhou, která bude určitě lepší. Pokud ne, možná se zhroutím.
8) Jednou jsem si napsala do profilu, že mám ráda film Letopisy Narnie. Teď mi přijde hloupý, ale jsem líná to změnit. I když musím ocenit hudbu. Je uchvacující. (Nesnáším slovo úchvatná.)
9) V jedenácti jsem chtěla být popelářkou. Prý mají vyšší plat než někteří učitelé.
10) Baví mě psát fakta o sobě. Je to taková hra. (Game is on!)

ODPOVĚDI
Odpovídám na otázky od Chlapečka s plynovou maskou, mého blogového spolubydlícího a na otázky od Casion. Obě nikoho nenominovaly a daly tomu volný průběh, tak jsem se drze přidala. Děkuji za nenominaci.
1. Které seriály sleduješ? Jaký je tvůj nejmilejší film?
Uff, na tuhle otázku snad ani nemusím odpovídat. Sleduji samozřejmě Doctora Who, Sherlocka, Pretty Little Liars (ano, je to tak, ten hloupý dívčí seriál, který je ale neuvěřitelně napínavý) a občas The Big Bang Theory.
Můj nejmilejší film? To je těžké. Možná Star Wars nebo Harry Potter. I St. Trinian's je super. Vážně nedokážu napsat jeden.
2. Přemýšlel/a jsi někdy o sebevraždě? Pokusila si se o ni někdy?
Ano, přemýšlela, ale ne nijak vážně. Vždycky, než bych se dostala k úvahám o tom, že bych se vážně zabila, jsem to striktně zavrhla. Nedokázala bych se zabít. (To jsem ostatně psala i v minulém tagu.)
3. Máš nejlepšího kamaráda/dku? Jak to určuješ?
Mám mnoho dobrých přátel, ale nejlepší kamarádku jako moji druhou polovičku nebo tak něco, to nemám. Vždycky jsem jí chtěla mít, ale možná je to takhle lepší.
4. Máš doma zvíře? Jaké?
Mám psa. Fenku. Je hrozně roztomilá a tloustne. Měli bychom s tím něco udělat.
5. Jaká je tvoje nejhlubší myšlenka?
Co??? Nejhlubší jako nejfilosofičtější a nejzajímavější, nebo nejhlubší jako ta, co je nejhlouběji v mém podvědomí a tudíž si ji ani neuvědomuju?
Kdo bych byla, kdybych nebyla já? A byla bych vůbec někdo? (Děsivý, co?)
6. Na jakých sociálních sítích jsi registrovaný/á? Proč? Proč na jiných ne?
Mám G+, Facebook, Ask a Instagram, který nepoužívám. G+ mám vlastně jen tak, Facebook pro školní věci a vtipy o DW, Ask, protože mě to zajímá a baví no a na Instagram kašlu. Proč na jiných ne? Já nevím, prostě proto, že je nepotřebuji. Nevím, co bych na nich dělala a jenom bych si ubírala čas, což už dělám teď.
7. Jaký máš názor na gotiky, emo, hippies atd.?
Emo a gothici jsou v pohodě. Nelíbí se mi, co dělali (dělají) hippies-fetují a spí skoro s každým. To je nechutný.
8. Jsi "součástí" nějakého takového stylu? Proč?
No, jsem součástí Whovianů, to je něco podobného. Proč? Chci sdílet svoje fanouskovské nadšení s ostatními, popřípadě potkat zajímavé lidi. (I'm just kidding you. I hate people.) Jo a taky dostávat ohlasy na svojí fanfiction.
9. Vyznáváš nějaké náboženství? Proč?
Jo, křesťanství. Protože souhlasím s názory a věřím tomu. Je to něco, k čemu se člověk může upnout a může věřit, že se dostaví pomoc.
10. Co je na tobě nejoriginálnější/nejzvláštnější?
Snažím se být sama sebou. Což se nikdy nikomu nepodaří.

1. Keby mal byť celý tvoj život vtesnaný do videoklipu na nejakú pesničku, aká by to bola?
To je těžký. Mohly by to být The Gambler, ten má takovou fajn melodii, ale zase text tomu neodpovídá. Adiemus je moc epický na to, aby popsal můj život. Možná The A Team (fanoušci PLL, neříká vám to něco? :D) od Eda Sheerana by šel, ale je to o feťačce a šlapce, a to já nejsem. Už vím! Znělka Star Wars!
2. Máš radšej kreslenie alebo písanie?
Poslední dobou spíš psaní, ale i ráda kreslím. Při kreslení se člověk víc uvolní a může u toho i něco poslouchat, kdyžto u psaní se musí soustředit. Takže jak kdy.
3. Búrka vs slnečný deň
Slunečný den. Při bouřce je sice krásné, když kapky stékají po skle a vzduch hezky voní, ale zase mám kvůli tomu často depresivní náladu.
4. Obľúbený kúsok oblečenia z tvojej skrine
Tričko s Tardis (ano, píšu Tardis, ne TARDIS, protože je to zkatkové slovo), černé květované šaty z H&M, všechny mé košile, hnědý plášť s kapucí a modrý motýlek.
5. Čo ťa dokáže zaručene vytočiť?
Toho je hodně. Takže:
Spěch, stres. Když zapomenu domácí úkol. Když si někam vezmu počítač, ale zapomenu nabíječku. Když musím volat někomu cizímu. Když dostanu opět trojku z testu z matiky, i když jsem se na to hrozně šprtala. Když mě někdo provokuje. Když pes tahá za vodítko v tu chvíli, co sbírám hovínko. :D Když mi padaj vlasy do očí.
Kdybych to řekla všechno, byli bychom tu do prvních narozenin tohohle blogu.
6. Kto ťa dokáže zaručene vytočiť? :D
Bratr, profesorka na chemii...
7. Harry Potter vs Pán Prsteňov a prečo
PÁN PRSTENŮŮŮŮŮŮŮŮŮ!!!! Má celý vymyšlený svět, mapy, jazyky, dokonce i celou historii! Je starší, ale přitom je pořád populární. Víc mě uchvátil a je líp promyšlený. Je epičtější. Má opravdu svoje velké kouzlo.
Tohle není úplně o stylu psaní a tak. Je to spíš o pocitech. A u mě prostě vyhrává LotR.
8. Aký je tvoj obľúbený čarovný dopravný prostriedok? (metla, koberec, testrál, lietajúci kôň, letax, atď.)
Koště. Chci mít Kulový blesk a chodit do Bradavic.
9. Akou fantasy rasou by si chcel/a byť?
Elf (Irith, Polly a Delfi nechť mi odpustí) nebo hobit nebo Pán času nebo kentaur. Elfové jsou krásní, dobře, měli by být krásní a moudří a žijou na stromech. Hobiti mají roztomilý domečky a užijou si víc legrace než elfové. Pánové Času mají Gallifrey a Tardis. Kentauři rychle utíkají a můžou hodně jíst.
10. Koľko je hodín?
11:38
11. Vysnívaná krajina, do ktorej chceš ísť?
(Nejsem si jistá, jestli myslíš zem, kterou jsem sama vymyslela, nebo prostě nějakou fiktivní.)
Středozem, Valinor, Mordor, Narnie, Gallifrey. A pak ty, co jsem sama vymyslela: Planeta Novozemě (já vím, trapnej název, ale přečtěte si tohle a pochopíte) a taková fantasy země, kterou jsem ještě definitivně nepojmenovala, ale v minulosti jsem jí říkala Emendill, Eliandarr a Quëlanya. Ta je super. Někdy vám o ní něco napíšu. :) Možná.


OTÁZKY
1) Kdyby tě začala komandovat nějaká starší paní kterou trochu znáš, co bys udělal/a? Byl/a taky protivný/á, nebo se choval/a slušně, protože je to starší paní, ke kterým máme mít úctu?
2) Máš raději knihy, nebo filmy? A oblíbený žánr?
3) Dokážeš lidem říci "ne"?
4) Co bys udělal/a, kdybys zjistil/a, že tvůj kamarád je maniodepresivní (nebo má nějaký podobný problém)?
5) Vyber si vždy jednu z dvojce věcí. Nezáleží na tom, co tě k tomu přivede, prostě si vyber.
Lžíce-vidlička; klobouk-kšiltovka; pero-propiska; léto-zima; jaro-podzim; prázdniny-školní rok; inteligence-laskavost; čaj-káva; práce-škola; dospělost-dětství; mrkev-okurka. Můžeš i nemusíš napsat, proč.
6) Tvůj kamarád/kamarádka by se dostal do těžké situace. Tvůj partner/partnerka také. Komu bys pomohl/a první?
7) Vadí ti nepořádek?
8) Měl/a jsi klidnou pubertu, nebo to s tebou klátilo? :D
9) Rád/a odpovídáš na názorové otázky ohledně anorexie, smrti, ekologie a podobně?
10) Rád/a vymýšlíš jména, světy či jazyky? Kde se inspiruješ?

Jestli jste dočetli až dokonce, můžete musíte za odměnu napsat komentář. ;D

Blížící se Stín 2

26. srpna 2014 v 21:35 | Plačící anděl |  Fanfiction
Druhý díl (dalo by se říci třetí) Blížícího se Stínu (na Wattpadu povídku najdete pod názvem Oncoming Shadow) je konečně tady! Omlouvám se za zpoždění.

Šílený sen-Téma týdne

25. srpna 2014 v 19:54 | Chlapeček s plynovou maskou |  Uvažujeme
Strop mizí. Před očima mi víří vzpomínky. Vidím ze sedla koně. Je to tak vysoko. Děda a táta mě drží za nohy. Vím, kdy to bylo. Najednou si vzpomenu na ten den, když jsem zahlédla tu černou látku. Byla pryč. Po tváři mi tečou slzy. Anežka. Veselá, vtipná. Z Ameriky. Tahle dívka mi moc chyběla. Zaženu tu myšlenku. Nevím, co se dělo, když jsem byla malá. To bych si přála prožít. Nebo alespoň vzpomínat. Před očima se mi vynoří fialový poník. Ten mi stojí na stole! Seděla jsem v autě. Vedle něj. Moc se změnil. Já taky. Nevím, kdy to bylo. Nevím, kde. Pamatuji si jen jeho, poníka a bonbóny. Byla to krásná cesta. Vzpomínky utváří život. Bez nich bychom žili jen tady, teď a ve snech. Před očima se mi objeví ta tvář. Je plná slz. Naproti hrají kluci fotbal. On nesmí. Ta nemoc... Jdu dovnitř a povídám si s ním. Jsem jediná. Snad to byl soucit. Snad. V mysli mi plyne těch šest let. Proč si pamatuji jen to smutné? Prolhanou lásku do posledních detailů? Co ty fotky z dětství? Proč mi nic neříkají? Přeji si to žít. To štěstí. Přeji si pamatovat si to. Kdybych si pamatovala každý smích i pláč, každé nadechnutí, každou minutu života, přála bych si tolik to žít? Zůstat dítětem? Kdybych to znala, nebyla bych smutná z toho, jak moc smutného tam je? Neměla bych snad slzy v očích? Co by znamenalo to krásné? Ležela bych na posteli a snad po sté si přehrávala nudný a obyčejný život. Neměla bych proč se ptát a proč objevovat. Nemohla bych snít o šťastném dětství. Život by byl cesta sněhovou vánící. A světlo by nebylo vidět. Všechno šťastné by se ztrácelo. Nevnímala bych to. Smutek by mě ovládl. Nebyla bych vděčná za hezké chvíle. Měla bych o jedno přání o jeden sen míň. A svět by byl o něco smutnější...

Nekonečná chvíle-Téma týdne

24. srpna 2014 v 18:06 | Chlapeček s plynovou maskou |  Uvažujeme
Každý má svůj sen. Nejen jeden. Každý má své sny. Dokonalost. Miluju hvězdy. Když je vidím vzpomenu si na dokonalost. Chci jenležet a sledovat je. Jsou tak daleko a dlouho. Je jich tak moc. Je v nich skrytá nekonečnost. Veliká síla. Přání. Letět vzhůru. Mezi ně. Dotýkat se jich. Nikdy neztratit sílu. Žít nekonečnou chvíli. Pořád letět a být šťastná. Byla by to jen chvíle, co nikdy nepřestane bavit a nikdy neskončí. Cítit tu sílu. Nikdy se nevrátit. Nemít starosti. Nemít čas přemýšlet. Jako by to byla setina života. Navěky. Cesta mezi hvězdy. Mezi sny. Necítit teplo ani zimu. Jen dobro. Letět nekonečně daleko, nekonečně dlouho. Letět vesmírem. Vidět do nekonečna. Každý dotek, každé dokonalé všechno by splnilo sen. Nekonečný. Hvězdy. Mění svá místa a přece stojí. Nekončí a přece zhasínají. Každý pohled na ně tvoří cestu do duše. Mezi sny a přání. Proti každému dni je to nepatrný okamžik a přesto znamená nejvíc. Hvězdy tvoří cestu mezi lidmi. Do duší ostatních. Jsou jiné než naše ale přesto tak podobné. Pohledem na hvězdy se dívaš na jiného člověka. Na jeho přání na jeho sny. On na tvé. A oba se díváte na hvězdy...

Sára

24. srpna 2014 v 12:31 | Plačící anděl |  Vlastní tvorba
Tma.
Světlo.
Tma.
Blikající zářivky na stropě. Světlo.
Stojím přivázaná k něčemu hladkému a černému. Nevím, kde jsem. Je tu jen šedá místnost. Bez oken. U dveří stojí postava. Bílý plášť. Vydá se ke mně. Nemohu přemýšlet. Právě jsem se probudila. Nic necítím. Jen zmatení. Je to sen?
Dojde až ke mně. Má mysl se pomalu zotavuje z úleku. Přemýšlím jasněji. Kde jsem se tu vzala? Co tu dělám? Nemůžu se pohnout. Postava vytahuje nůž. Je dlouhý a leskne se. Modře. Krásná barva... Co se to se mnou děje? Potřebuji myslet. Myslet. Pokouším se promluvit.
"Co?" Na víc se nezmůžu. Je to šok.
"Sklapni." Zní to jako zasyčení. Uvědomuji si, že to vyšlo z úst člověka v bílé kápi. Nevidím mu do obličeje.
"Kde to jsme?"
"Říkám SKLAPNI!" Druhé slovo se odráží od stěn jako gumový míček. Vibruje mi v uších. Jsem zmrzlá strachy.
Byla jsem v posteli! Doma, a teď jsem najednou tady. Všímám si, že to, k čemu jsem přivázaná, je černý kvádr kamene. Lesknou se v něm fialové žíly. To mi ovšem nepomůže.
Muž, hádám, protože hlas ženy zní jinak, odloží nůž na zem. Trochu, ale jen trošičku mě to uklidní. Nechystá se mě zabít v příštích několika vteřinách. Mám ještě trochu času. Začínám se vzpouzet. Ocelová lana kolem mě mi to ale nedovolují, a navíc mi bolestivě rozedírají kůži. Nechávám toho.
Muž jde ke mně blíže. Jeho bledý prst se blíží k mému čelu. Dotkne se mě.
Prásk. Mám pocit, jako by se mi měla rozskočit hlava. Jako by mě skenoval. Chytne mě vztek. Nenávist k tomuhle příšernému stvoření. Strach opadá. Zařvu: "Přestaňte!"
Bolest povoluje. Muž se stáhne. Potichounku, skoro neslyšně si pro sebe zašeptá. "Ty se nám budeš velmi hodit."
Hodit na co? Prosím, ne! Co se mnou udělají? Jsem snad v nějaké továrně? Jsem experiment? Pokusná myš?
Bílá ruka se obtočí kolem nože. Zvedne ho. Ostří mám teď přímo před obličejem. Zabije mne. Je to jasné. Smrt. Vím to. Z očí se mi začnou kutálet slzy. Jsou horké. Pálí. Jedna mu skápne na hřbet ruky. Zasměje se a přiblíží nůž ještě více k mému čelu. Mlátím hlavou o kámen za sebou, jen abych se dostala od té zbraně dále. Přes oči mi spadne kadeř hnědých vlasů. Mých vlasů.
"Nebude to bolet," řekne. A bodne.
Opravdu to nebolí. Projede mnou sladký klid. Nic se neděje. Mám v čele nůž. A co?
Celým tělem se mi teď rozlévá teplo. To jak mnou projíždí chladná ocel. Vím to, ale nic to se mnou nedělá.
Muž si strká nůž do kapsy. Už není modrý. Je rudý od krve.
A tu se něco mění. Teplo chladne. Tam, u mého pravého ucha. Něco se děje. Jako kouř se něco rozlézá ve mně. Pluje to, šedivé a drsné. Obklopí to pravou půlku mého obličeje. Najednou na jedno oko nevidím. Teplo je pryč. Zpanikařím. Snažím se bojovat. Křičím. Ječím. Řvu. Temnota si ale vždycky najde cestu.
Pravá polovina mého těla už mi nepatří. A přesouvá se to na druhou. Sevře se mi žaludek. Srdce bije pomaleji. Druhá plíce se zmenší. Ústa a nos přestávají fungovat. Nemohu dýchat. Nemohu dýchat! V hlavě se mi zatemní. Myšlení je tak složité! Proměna už je skoro dokončena. Cítím to. Teď už nevidím nic. Kouř se šine po mé levé tváři, chytá pramínky vlasů a pálí je. Dostává se až k uchu. Vím to. Vím, že až tam dojde, zemřu. Jistojistě.
Vím, že jsem bojovala. Právě teď vím, že bojuji. Vím i to, že budu bojovat ze všech sil.
Budu bojovat. I když už jsem prohrála.

---
Na tohle opravdu potřebuji něčí názor. Tudíž vám předem děkuju za každý komentář. Mám v plánu napsat pokračování, ale nejsem si jistá, jestli je to dobré.

Recenze: Tři bratři

15. srpna 2014 v 21:44 | Plačící anděl |  Hodnotíme
Myslela jsem si, že už pro mě žádná pohádka nemůže být dobrá. Že už jsem jich viděla a četla tolik, že už mě navždy omrzely. V tom jsem se ovšem nehorázně mýlila.
Šli jsme do kina a já si měla vybrat. Buď pohádka Tři bratři, která vypadala sice zajímavě, ale přece jen to byla pohádka, a bude určitě zase stejná - a nebo Strážci Galaxie, zřejmě akční a vtipná Marvelovka, ve které hraje Karen Gillan záporačku (žádného jiného herce tam neznám). Chvíli to vypadalo, že Guardians of the Galaxy vyhrají, ale pak se vě mě něco zlomilo. Půjdu na Tři bratry, řekla jsem si. A tak jsem, s velkým očekáváním, vyrazila.
První, co bylo na promítání (s filmem to zas tak nesouviselo) kladné, byl malý počet reklam. A pak to začalo. Pravda, úvod se Svěrákem a jeho povídání o pohádce, byl trošku klišé, ale zároveň mi to vykouzlilo takový malý, nepředvídatelný úsměv na tváři. Bylo to opravdu pohádkové. Klidné. Pro změnu žádná krev a perverzní narážky. Tak nějak mě to upokojilo a já rázem věděla, že to bude skvělý film. A tentokrát už jsem měla pravdu.
Film vlastně sestával z tak zvaných minioper, většinu času se zpívalo a výběr herců byl nepřekonatelný. Všichni měli krásný hlas, zvlášť Červená Karkulka (která byla navíc ještě hrozně roztomilá :D). Hlavní role chlapců Jana, Matěje a Pepy, jestli se nemýlím, obsadili Tomáš Klus, Vojta Dyk a Zdeněk Piškula. Určitě vám nemusím říkat, jak se na to hodili a jaké jejich scény byly nejlepší. To zjistíte sami, až se na to na mé doporučení kouknete. S vyplazeným jazykem
Dost jsem se u toho nasmála. Rozhodně víc, než by to bylo u Strážců Galaxie, tenhle humor byl takový nevinný. Nejvíc mě dostal Lábus, který, obalený hadry a ropuchami, cupital kolem plesnivé chalupy a ostatní ho oslovovali "stařenko". To už bylo opravdu moc, a díky tomu opominu divné siluety dětí, hlásících se při Svěrákově povídání. Na internetu ale psali, že to mělo nějaký dobrý důvod, no nevím. Posuďte sami.
Často se mi stává, že se třeba v půlce filmu najednou probudím (a často i dvakrát, třikrát), uvědomím si, že jsem v kině a říkám si, za jak dlouho to asi skončí, už mě bolí oči, ba ne, to bude ještě tak hodina. Teď se mi to ale nestalo. Během oněch devadesáti minut jsem se probudila takhle jen jednou, a to u konce. A navíc mě nebolely oči. Člověka to nějak nenásilně vtáhne, ne jako americké filmy, které se o to až příliš snaží. (Omlouvám se, jestli jsem právě urazila americké filmy, já nechtěla. Neberte si to tak.)
Oproti světovým kouskům měli Tři bratři také jednu příjemnou změnu - animace. Bylo jí tam více, než v normálních českých pohádkách, ale co se mi líbilo, že se na ni nespoléhali. Brali ji spíš jako ozdobu, cestu, jak něco zjednodušit, poopravit a udělat reálným, ale zároveň pro tvůrce nebyla základním kamenem. To bylo vidět třeba u vlka. Byl děsivý a legrační zároveň. Nádherná loutka, o které vám ale nebudu moc spoilerovat.
Tři bratři přišli do našich kin jako skvělá změna. Neříkám, že mě nebaví akčí husťácký filmy. Miluju je. Ale tohle bylo prostě super. Samozřejmě asi jako každý jsem postřehla pár nedostatků, které mi vadily, scén, které mi přišly trapné. Například když král kapal královně léčivou vodičku na pupík. Co to do háje bylo? Ale nebudu se o nich rozepisovat. Já nemusím přehnanou kritiku. Raději vypíchnu to dobré, pokud je můj názor na celek spíše kladný. A navíc, nakrkli mě tak zvaní "hejtři" (Ano, je to hnusné slovo, ale teď je mi užitečné.) na ČSFD, kteří nechápou legraci a tak píšou o pedofilii, místo toho, aby trochu popřemýšleli.
A abych to tak nějak shrnula, dávám sem hodnocení:
8,6/10
Překvapivě velkolepé. A vtipné. A tak vůbec. Děkuji tvůrcům za tenhle film a vám, že jste si to přečetli.

Smell Challenge 2 a o tom, jak jsem měla blogovou krizi

12. srpna 2014 v 20:18 | Plačící anděl |  Žijeme
Měla jsem blogovou krizi. Docela hezké načasování, když je na Srdci blogu ta anketa. Každopádně, jela jsem na tábor a pak jsem se vrátila. Blog prázdný, žádné nové komentáře, návštěvnost nízká, tak dva lidé za den. Není divu, když jsem ty dva týdny (a ještě týden před tím) nemohla chodit na žádné blogy a komentovat, ale stejně. Člověka takovýhle neúspěch, i když oprávněný, dostane trochu níž. A tak jsem měla minidepku, takovou maličkou blogovací depčičku. Nechtělo se mi nic psát. Měla jsem rozpracovaných několik povídek, tuhle Smell challenge 2 a dokonce návrh na povídku na přání od Scrat. Ovšem ani jedno z toho mě nelákalo. Neměla jsem chuť psát, vrátit se do světa internetu, kde je všechno nereálné a čas tu plyne jinak.
Ale pak to přestalo. Přečetla jsem si pár pěkných článků o tom, jak krizi překonat a jak získat nápady na psaní. Zabralo to. Večer jsem usínala s blogovou depresí a ráno se probudila naprosto svěží a připravená psát. A tudíž už jsem zase tady, komentuji, píšu a přináším Smell Challenge 2 - Nejhorší zápach (jak by se dalo čekat) společně s bannerem opět od Scrat! :) Byly čtyři a tohle je ten, který jsem si vybrala:
Pokud někdo bude chtít dělat S. C., může si tohle přidat na svůj blog. Samozřejmě nemusíte, ale můžete.
A teď už konečně:

2) NEJHORŠÍ ZÁPACH