Ahoj,
po dlouhé době vám zase píšu. Je mi líto anděla. Proč? Doufala, že někdo přijde (těm, co chodí děkuji). Není to důvod? Asi ne. Ale nechce se mi myslet na to o co všechno (prázdninama) přijdu, když jsem nemocná. Naštěstí se mě pustila jistá potvůrka jménem tvůrčí krize. Přišla mamka a řekla, že můžu napsat něco na blog abych se nenudila. Zeptala jsem se co. V tu chvíli mě najednou napadly hned dva příběhy. Vstala jsem z postele a hned k počítači a psát. Předtím jsem na to něměla sílu, teď mám chuť. Snad to stačí. :) Začátek příběhu trochu oponuje názvu, ale to potom pochopíte.
-------------------------------------------------------------
Protřela jsem si oči. První, co jsem viděla byla stará, bílá budova. Závěsy zatažené, dveře zavřené. Vypadala obydleně, ale nikde se nic ani nehlo. Ticho. Rozhlédla jsem se. Stála jsem v ulici plné bílých domů. Najednou jsem ucítila v zádech čísi pohled. Otočila jsem se. Nikdo tam nestál. Náhle se ulice začala nořit do tmy. Tma pohlcovala domy. Rozběhla jsem se opačným směrem. Netušila jsem, proč běžím. Tma není nebezpečná. Normálně ne, ale já cítila, že tohle město není na zemi. Jakoby bylo malým ostrovem ve vesmíru. Ta tma byla neskutečně prázdná. Ona domy nezakryla. Ty domy zmizely. A dlažba, a lampy. Všechno. Najednou mě zastavila zeď. Otočila jsem se. Byla jsem zoufalá. Tma nade mnou splývala se zdí. Náhle se ozval mě známý zvuk. Za chvíli odněkud seskočily dvě postavy. Slyšela jsem je. "Doctore?" "Fantasti-" Zahleděl se do tm. Jeho tvář změnila výraz."Dívej se do tmy." zašeptal, když zjistil, že ho pozoruji. Zahleděla jsem se do tmy a pochopila. Byl tam. Ne, byli. Objevili se odnikud a bylo jich čím dál víc. Andělé. Plačící andělé. " To není možné, kde se tu vzali? " podivila jsem se. " Oni- " začal Doktor, ale větu nedokončil. Byl pryč. Přiskla jsem se ke zdi. Nemohla jsem vidět všechny. Byli všude. Chtěla jsem vědět, co tu chtěli. Kde se tu vzali. Jak se sem dostal Doktor. Všechno. Ta temnota. Kde ta se vzala. Mohlo se stát cokoliv. Mohla jsem se objevit kdekoliv a jakkoliv žít. Ale to ne. Život byl krutý. Vlastně mě zachránil ale i tak. Já se prostě musela probudit.

Jů, super! Napínavé, těším se na tu druhou.