Červen 2014

Blížící se Stín

30. června 2014 v 13:55 | Plačící anděl |  Fanfiction
Vyrobím si menší "tabulku", kterou budu možná dávat ke každé povídce. Pro vaší orientaci a pro sebe.
Název: Blížící se Stín
Autor: Plačící anděl
Žánr, zaměření: Sci-fi, Fantasy, Doctor Who fanfiction
Doba psaní: Hodně dlouho, už to píšu asi dva měsíce, vždycky taky dva odstavce najednou. Dnes jsem to konečně dopsala.
Další části: Tato povídka je volným pokračováním k příběhu Neočekávané setkání. Další části budou, ale ještě nevím kolik.
Spokojenost: (Tohle je kritérium hlavně pro mě, abych se podívala na rozdíly.) 84%

[příběh pod perexem]

Ostrov ve tmě - Z vesmíru

23. června 2014 v 15:59 | Chlapeček s plynovou maskou |  Fanfiction
Ahoj,
napadlo mě, že dopíšu něco jako vysvětlení k té povídce. Jak to viděl vesmír, co se dělo.

Upozornění!!!!!-čtěte až po povídce!!!!!!
---------------------------------------------------
Psal se rok 68 003. Už po několikáté se SRV (spojené rasy vesmíru) snažilo vyčistit prostor pro vybudování největší planety s prodejem DNA v celém vesmíru. Tato mo'da vznikla na základě řady pokusů a nyní byla veřejnosti přístupná. Kdokoliv si mohl (velmi draho) pořídit DNA jakéhokoliv žijícího nebo vyhynulého druhu. Mohli jste s nástroji, které už 1000 let dostávaly i malé děti (něco jako naše lžíce) zmutovat svoje domází "zvířátko" (méně inteligentnější druhy vesmíru) nebo sami sobě přidat nějakou tu schopnost. Zpátky k planetě. Před rokem už byla zničena poslední planeta v těch místech, ale nyní se náhle vynořil malý ostrov. Téměř zničená planeta. Prázdná. Polovina byla ustřelená a obyvatelé mrtví. Zázrakem se vyhnula zkáze. Veliké vesmírné stroje, připravené ke stavbě, musely být odvolány. Aby byla planetka nadobro zničena, rozhodl předseda rady (kterému se nesmyslně říkalo ugen-generál), že tuto planetku neodstřelí, ale jen "vymažou". Na planetku spustili jistou látku, která se objevila u hvězdy AZ167 po výbuchu její oběžné hvězdy zvané 167. Tato hvězda měla ve svém okolí podivnou radiaci, která zničila letouny z veškerých materiálů. Po výbuchu hvězdy se povedlo s využitím určitého plynu tuto radiaci zhmotnit (ne úplně, ale byla přeměněna do plynného skupenství) a přenášet. Nyní byla první možnost ozkoušet jak funguje. Zpočátku skvěle. Polovina půlplanetky mizela a až nyní se ukázalo, jak byli tehdejší obyvatelé hraví. Jedna část časoprostoru byla narušená a zeslabená. Na tom místě se kdysi jeden vynálezce pokusil přenést pomocí svého stroje. Dostal se pryč i zpátky, ale nevšiml si onoho vedlejšího účinku. Tak byla oběvena další chyba radiace. Byla natolik jeddinečná a silá, že z zeslabení vznikla trhlina. SRV to okamžitě zaregistrovalo a vědci vylali nejlepší technologie, aby tu trhlinu uzavřely. Jak se dalo předpokládat, cýsledek byl více než skvělý. Planeta mizela a všichni byli vklidu, dokud nespatřili utíkat po poslední části planety člověka. Okamžitě začali znovu pracovat. Vytvořili umělo, uzavíratelnou trhlinu a nasměrovali tu dívku zpět. Lidé byli totiž už téměř vyhubeným druhem a sám pan ugen-generál jednoho měl. Lidé byli totiž jeden z oněch středně inteligentních druhů. Ne, že by byli hloupí. Mohli být velikým impériem (také si to o sobě mysleli), ale byli tvrdohlaví a odmítali komunikovat. Ostatní rasy se tedy rychleji vyvíjeli. Zajímavý byl způsob chovu těchto "malých" ras. Musela být vytvořena miniplaneta s umělým prostředím a muselo o ni být dobře pečováno. Vysadily se druhy, na ktreé byla ta rasa zvyklá, poté pár jedinců a už jste měli svůj chov. Planetka většinou obýhala vaši planetu a vy měli speciálně vybavenou loď na chov. Tak tedy dívku pomalu (protože žila velmi daleko v naší době) přenášeli. Jenže než byl přenos připraven, trhlina "vsákla" modrou budku a také je. Plačící anděly. Radiace ještě ze zmizelých míst nevyprchala a tak tam andělé byli. a blížili se. Dotkli se jeho. Doktora a stáhli se kolem dívky. Každou chvíli je ale zastavila.
-
Doktor se mezi tím ocitl mezi spoustou podivných mimozemšťanů. Byl tam. Na planetě 555. Prásk. Vstal a rozhlédl se. Byli mrtví. Ten hluk je zabil. Smutné. Prošel domem vylezl na střechu a rovnou na zeď. Bude si muset dlouho počkat než planetka vpluje do staveniště. Naštěstí bylo v domech jídlo. Ano, jedli zeleninu a ovoce. Takže čekat mohl.
-
PŘENOS DOKONČEN. Hlásal obrazovka vesmírné základny SRV i když jiným jazykem. Bylo načase. Radiace už téměř vše zničila. Dívka zmizela. Bude si to pamaovat jako sen. Radiace byla přenesena pryč a ono pole, které vytvořila, brzy zmizelo. Plačící andělé byli zničeni při stavbě, protože už nikdo okolí neprohlédl.
Ta DNA planeta fugovala velmi dlouho a spousty mimozemšťanů se zmutovalo. Všichni byli spokojení. Tedy skoro. Ta dívka na to nikdy nepřišla a pořád jí to vrtalo hlavou.

Ostrov ve tmě

21. června 2014 v 11:55 | Chlapeček s plynovou maskou |  Fanfiction
Ahoj,
po dlouhé době vám zase píšu. Je mi líto anděla. Proč? Doufala, že někdo přijde (těm, co chodí děkuji). Není to důvod? Asi ne. Ale nechce se mi myslet na to o co všechno (prázdninama) přijdu, když jsem nemocná. Naštěstí se mě pustila jistá potvůrka jménem tvůrčí krize. Přišla mamka a řekla, že můžu napsat něco na blog abych se nenudila. Zeptala jsem se co. V tu chvíli mě najednou napadly hned dva příběhy. Vstala jsem z postele a hned k počítači a psát. Předtím jsem na to něměla sílu, teď mám chuť. Snad to stačí. :) Začátek příběhu trochu oponuje názvu, ale to potom pochopíte.

-------------------------------------------------------------

Protřela jsem si oči. První, co jsem viděla byla stará, bílá budova. Závěsy zatažené, dveře zavřené. Vypadala obydleně, ale nikde se nic ani nehlo. Ticho. Rozhlédla jsem se. Stála jsem v ulici plné bílých domů. Najednou jsem ucítila v zádech čísi pohled. Otočila jsem se. Nikdo tam nestál. Náhle se ulice začala nořit do tmy. Tma pohlcovala domy. Rozběhla jsem se opačným směrem. Netušila jsem, proč běžím. Tma není nebezpečná. Normálně ne, ale já cítila, že tohle město není na zemi. Jakoby bylo malým ostrovem ve vesmíru. Ta tma byla neskutečně prázdná. Ona domy nezakryla. Ty domy zmizely. A dlažba, a lampy. Všechno. Najednou mě zastavila zeď. Otočila jsem se. Byla jsem zoufalá. Tma nade mnou splývala se zdí. Náhle se ozval mě známý zvuk. Za chvíli odněkud seskočily dvě postavy. Slyšela jsem je. "Doctore?" "Fantasti-" Zahleděl se do tm. Jeho tvář změnila výraz."Dívej se do tmy." zašeptal, když zjistil, že ho pozoruji. Zahleděla jsem se do tmy a pochopila. Byl tam. Ne, byli. Objevili se odnikud a bylo jich čím dál víc. Andělé. Plačící andělé. " To není možné, kde se tu vzali? " podivila jsem se. " Oni- " začal Doktor, ale větu nedokončil. Byl pryč. Přiskla jsem se ke zdi. Nemohla jsem vidět všechny. Byli všude. Chtěla jsem vědět, co tu chtěli. Kde se tu vzali. Jak se sem dostal Doktor. Všechno. Ta temnota. Kde ta se vzala. Mohlo se stát cokoliv. Mohla jsem se objevit kdekoliv a jakkoliv žít. Ale to ne. Život byl krutý. Vlastně mě zachránil ale i tak. Já se prostě musela probudit.

Pro Fredericka

2. června 2014 v 2:00 | Plačící anděl |  Vlastní tvorba
Napadla mě taková zajímavá věc - napíšu povídku k Tématu Týdne, ovšem bude se týkat všech témat, navržených v příslušné anketě. Dominantní by mělo být to odhlasované téma, ale stejně jsem sama na sebe zvědavá, jaké se promítne nejvíce. Hezké čtení přeju. :)
Píšu ti
Zakázáno
Co bych nevyměnil/a
Odněkud někam
Takový ten pocit - tohle by mělo být to dominantní