Květen 2014

I'm still alive!

29. května 2014 v 18:26 | Plačící anděl |  Žijeme
Nedokázala jsem si odpustit název v článku v angličtině. Je to můj oblíbený jazyk, už jen tou zvučností a všemi nejrůznějšími přízvuky, které ho obohacují. Navíc je jednoduchý a dá se v něm rychle mluvit. V psané formě je ale zase lepší čeština, protože dokáže barvitěji popisovat věci a má více synonym. Ale o tom možná někdy jindy.
Jenom jsem chtěla napsat, že tu pořád jsem. Samozřejmě, že prodleva mezi mým posledním článkem a tímto nebyla moc dlouhá, ale přesto raději píšu. Jsem totiž dosti zaneprázdněná...
Také vás chci na něco nalákat. Pokud sledujete Doctora Who, podívejte se na stránku whoviansworld.blog.cz. Jestli máte navíc ještě blog, je to výhoda. Ale víc se dozvíte přímo na té stránce. Admini jsou Scrat a já.
Začala jsem sledovat Pretty Little Liars, a ačkoliv se to Doctorovi nevyrovná, dost mě to baví. :D PLL se hemží tajemstvími, která se bohužel odkrývají jen velmi, velmi pomalu. Pokud jste na romantiku, též doporučuji.
Přináším DW animace od MAKY.OREL, jsou skvělé!




(Kdo neví, to je 9., 10., 11. a 12. Doctor-Eccleston, Tennant, Smith a Capaldi, kterého uvidíme téměř poprvé v osmé sérii. Citát je z nultého dílu čtvrté série s Tennantem, tuším.)
Molto bene!

Kdo jsem?

15. května 2014 v 21:55 | Plačící anděl |  Uvažujeme
Když jsi byla malá, nebylo to tak složité. Vůbec ne. Stačilo poslouchat maminku, paní učitelku ve školce, nebrat kamarádům věci a hodně pít. Když jsi tohle dodržovala, život byl nádherný. Bezstarostný. Nikdo se nezajímal o tvůj majetek, nikdo se nestaral o názory, nezajímalo je, jak vypadáš. Neptali se ani, jak se máš, protože jsi byla pořád šťastná.
Pak jsi začala růst. Nejdříve pomalu. Poznávalas' svět kolem sebe. Už neexistovalo jen to pohodlné "doma" a veselé "ve školce". Teď přišla velká a cizí škola se spoustou místností plných dětí a složitých knih... Všechno to nové jsi ale ještě vydržela. I přes to jsi dokázala neplakat. Měla jsi pořád dobrou náladu. Vždyť proč být smutna? Máš kamarády, hotové domácí úkoly, rodina je v pořádku a nemáš hlad. Co víc si přát?
Jenže jsi rostla dál. Přestoupilas' na jinou školu. Bylo to tam ještě větší a nepřátelštější. Už jsi neměla jen jednoho učitele, ale mnohem, mnohem víc. Byli přísní a pořád jsi se musela učit. Stále tu ale byly věci, kvůli kterým se radovat. Noví kamarádi, a přibývalo jich, dostalas' počítač a mohla jsi s lidmi komunikovat přes internet. Mohla jsi dělat to co tě baví. Mělo by to vlastně být skvělé období. Ale nebylo.
Jsi doma.
Boříš hlavu do polštáře a snažíš se neplakat. V hlavě ti hrají tóny nějaké neznámé písničky, které vůbec nevnímáš.
Co se to se mnou děje? Pláču. Ale proč? Mám všechno. Všechno, co stačí k tomu, abych byla šťastná. Ale při tom jsem smutná. Je v tom faleš? Zrada? Neopětovaná láska? Nenávist? Prohra?
Nic z toho necítíš. Tak kde je ten zdroj, ten důvod všech těch slných perel, které se ti navlékají na šňůrku života? Otázek je moc, ale odpovědi v nedohlednu. Nevíš, kdo jsi. Kdo jsou ostatní.
Zoufalství?
Stesk po minulosti?
Jsi sama.
Jsi smutná.
Jsi?
(obrázek je z www.boomwallpaper.com)

9. května...

9. května 2014 v 16:02 | Chlapeček s plynovou maskou |  Vlastní tvorba
Zdravím,
přináším vám povídku. Je tématicky zaměřená. Užijte si jí. Budu vděčná i za kritiku.
--------------------------------------
Všechno bylo rozmazané. Všichni tak moc spěchali. Každý něco nesl, položil, nesl a tak pořád dokola. Najednou se ozval silný hlas. Děti se skrčily, dospělí naslouchali. Hlas poroučel a vykřikoval. Děti se rozhlížely, ale neviděli nikoho mluvit. Náhle se všechno zatřáslo. Slabší část hradby se rozletěla na kusy. Všude hořely pytle, rostliny, lidé. Ti, kdo stáli blízko se s výkřikem zhroutili. Vzduch se naplnil strachem a úzkostí. Přijely tanky. Německé. Všude se střílelo a hradba z pytlů po chvíli podlehla. K vystrašeným, ale odvážným lidem se blížila ta veliká kovová monstra. Jak mohli být tak bláhoví? Jak si mohli myslet, že je zastaví? K čemu bylo těch pět dní vzpouzení se a dřiny? Náhle všechno oslepil výbuch světla a obrovská vlna prachu drtila všechny přítomné. Zase a zase. Německých tanků ubývalo. Objevovaly se větší. Nikdo ale neměl strach. Všechny to uklidnilo. Začali milovat veliké tanky, které je zachránily. Ruské tanky. Muži se radovaly, děti výskaly a ženy sbíraly šeřík, který házely na zachránce. Všichni byli šťastní. Náhle a nečekaně. Nemělo to ale trvat dlouho. Psalo se 9. května 1945.
-------------------------------------
Chlapeček s plynovou maskou

Ta Challenge-zase

7. května 2014 v 21:01 | Chlapeček s plynovou maskou |  Žijeme
Ahoj,
berte to jako by mě anděl nominoval, takže udělám, co on. Když tu tak moc nejsem, tak takovýhle článek není od věci.

10 faktů:

1. Jsem křesťanka (žádné závěry, ano?)
2. Mám spoustu zájmů, např.: kreslení, psaní povídek, psaní básniček, hraní divadla, focení...
3. Málokdy něco úplně dodělám, zapomínám ( za Vyhaslá světla se omlouvámm pracuju na tom)
4. Miluju vodu a déšť. Můžu v ní "létat" a být sama sebou. Opravdu sama sebou.
5. Hodně lidí si o mě myslí mylné věci. V každé společnosti jsem jiná. Vždycky jsem to já, ale ne úplně.
6. Jsem soucitná ( ne, nemyslím si o sobě moc. Klidně mi nevěřte.).
7. Jsem "plyšákoholik". Ne, dětská, ale nemám zvíře a oni mi to nahrazují (částečně).
8. Chci být malé dítě. Před školou. Dítě, co má v životě pravidla jako: drž se u mámy, nikoho nebij, rozděl se, čisti si zuby. Jednoduše: nenávidím povinosti.
9. Dělám hroznou chybu. Miluju. Rekordní dobu (vážně dlouho). Myslím, že mu úplně volná nejsem, ale nikdy si s ním nedokážu promluvit.
10. SLEDUJU DOCTORA (samozdřejmě)!!!!!

10 otázek, 10 odpovědí:

1. Sáhli jste si někdy až na dno svých sil? Jestli ano, kdy?
Ne.
2. Jakou nejvyšší částku jse kdy někomu dlužili? Za co?
70 kč. Kamarádce, za oběd v Mc.
3. Jaký je váš názor na fanoušky a na jejich fanfiction? Čtete si rádi povídkové (nejen fanfiction) blogy?
Ti lidé mají vkus. Povídky mám ráda.
4. Jací jsou podle vás 3 nejkrásnější lidé světa (nejlépe jiného pohlaví, ale nemusí být)?
Omlouvám se, ale nemůžu odpovědět. Světa? Nevím. Pokud jde o mé okolí je to On, kamarádčin "kluk" a myslím, že Ježíš bude krásný. Ale pokud jde o planetu...
5. Máte rádi malé děti?
Ano!
6. Co si myslíte o mimozemšťanech?
Bez nich by seriál Doctor Who nemohl být:)
7. Myslíte si, že je špatné škatulkovat lidi podle typů odobnosti, podle stylu a tak?
?yslím, že asi jo.
8. Jste spíš in nebou out?
Nedá se říct.
9. Sbíráte, nebo máte v oblibě nějakou blbůstku? Co to je? Smějí se vám kvůli tomu ostatní?
Sbírámfakta o Něm. Taky památky na všechno. Mám plnou nástěnku obrázků, papírků a dalšího. Všechno mi někoho nebo něco připomíná. Lidé se mi zatím nesmáli.
10. Co je horší-nemít slitování, nebo být nespravedlivý?
Oboje je hrozné a ubližuje to. Kdybych to převedla k odsuzování ke smrti, víc by zabil bez slitování.
Nevím.
Lidi na blogu moc neznám, takže udělám, co anděl.
Tady jsou otázky a rozeberte si to:
1. Které seriály sleduješ? Jaký je tvůj nejmilejší film?
2. Přemýšlel/a jsi někdy o sebevraždě? Pokusilúa si se o ni někdy?
3. Máš nejlepšího kamaráda/dku? Jak to určuješ?
4. Máš doma zvíře? Jaké?
5. Jaká je tvoje nejhlubší myšlenka?
6. Na jakých sociálních sítích si registrovaný/á? Proč? Proč na jiných ne?
7. Jaký máš názor na gotiky, emo, hippies atd.?
8. Jsi "součástí" nějakého takového stylu? Proč?
9. Vyznáváš nějaké náboženství? Proč?
10. Co je na tobě nejoriginálnější/nejzvláštnější?
Tak to máte a já jdu psát povídku. Vím, kdy ji vydám, ale nechte se překvapit.

U mě linie končí?

5. května 2014 v 20:49 | Plačící anděl |  Žijeme
Scrat mě nominovala do challenge s divným názvem. Liebster award něco. Na blogu to koluje už docela dlouho a mně přijde, že si to každý pojmenovává jinak. Pro mě je to prostě Ta challenge.