Duben 2014

Když berete drogy: Katka a Sherlock

29. dubna 2014 v 17:20 | Plačící anděl |  Uvažujeme
Ve škole nám pouštěli dokument Katka. Kdo to neviděl, určit se to dá stáhnout na internetu, nebo se podívat online. Běželo to někdy kolem roku 2002 v televizi.
Je to o ženě, která žije se závislostí na drogách. Nevím už, jakou drogu bere, asi to byl heroin. Nejprve se snaží s fetováním přestat, ale vždycky do toho zase spadne. Film je dost smutný už osudem Katky, která s tím chce skoncovat, ale nejde jí to, tak uvažuje, že uprchne do cizí země a má hrozné depky, ale taky prostředím a chováním lidí. Informace, že drogy opravdu ničí životy, je v něm podána velmi dobře a tvrdě. Myslím, že to spoustu dospívajích odradí nějakou drogu vyzkoušet.
Další věc, kterou Katka skýtá, je jakési ponaučení, nebo rada. Je tu jedna trochu trapná, ale hlavně zavrženíhodná situace, kdy je Katka u doktorky a ona se jí ptá, jak se bude jmenovat její miminko. Katka se jí snaží vysvětlit, že v její situaci je jí to naprosto jedno, že se potřebuje zbavit závislosti. Doktorka je naprosto hloupá a neustále z ní tahá, jak by se to miminko mělo jmenovat, až se Katka rozpláče a odejde z ordinace. Jeji přítel pak doktorce sprostě nadává, do toho štěká pes, samozřejmě hádka.
Na této situaci je vidět, jak by jsme se mohli poučit. Být tolerantnější, trpělivější a chápavější. Vím, že to ve všech situacích nejde, ale myslím, že tahle doktorka to vážně přehnala.
Film určitě doporučuji. Není moc dlouhý, max. dvě hodiny a pro mě byl dokonalou prevencí proti užívání drog. Můj táta říká, že tu Katku vídal v Praze jak žebrá, ale poslední dobou už ji na svém obvyklém místě nespatřil. Kdoví, kde teď je. Možná je mrtvá, každopádně jí držím palce.
---
Sherlock Holmes, geniální detektiv, občan viktoriánského Londýna. Přítel doktora Johna Watsona, prozíravý uživatel metody dedukční.
Takhle zná Sherlocka skoro každý, i ten, kdo nečetl napínavé a vůbec úžasné detektivní povídky a romány od Doyla. Jaký je však pohled člověka, který už knih o SH přečetl hodně a viděl i mistrovský seriál od BBC? Stejný, přinejmenším v zákaldních faktech, řekla bych. Až na jednu drobnost. Sherlock je feťák. Bere drogy, protože mu pomáhají v myšlení. Kouří dýmku a píchá sí do žil morfin a kokain. (V Podpisu čtyř je napsáno, že si vpíchl sedmiprocentí roztok kokainu do levého předloktí.) V seriláu nosí nikotinové náplasti.
Než ho ale začnete obviňovat - není na tom zcela závislý. Drogy jsou jen takový jeho životabudič. V povídce Umírající detektiv vydržel bez fetování tři dny jen kvůli tomu, aby dopadl zločince. To by obyčejný feťák nedokázal. Je tohle ale možné? Být častým jaksi strávníkem drog, ale nestát se na nich závislým? Myslím, že ne. V reálném životě to není moc pravděpodobné. A i kdyby bylo, užívání drog stejně ničí organismus, a dělá předsudky a nevolno po té chvilce blaha a tak, ohraná písnička.
---
Můj názor? Podle mě je v pohodě, když si dáte na párty extázi (taková droga, která prý vypadá jako vitamíny C pro děti), pořádně zapaříte, pozvracíte se a pak si budete dalších sedm let dávat pozor, abyste nic takového nesnědli. Po sedmi letech ten pocit zapomenete, zpaříte se na párty, dáte si jednu extázi a zase vám bude špatně. A pak už zanevřete na párty a už nikdy se na drogu ani nepodíváte.
Horší, nebo spíš nejhorší je ta závislost. Závislost na drogách je ale dost omílané téma, řekla bych, i když nesporně velmi zajímavé. na čem jiném se tedy člověk může stát závislým? Nejen na počítači, jídle a penězích. Také na lidech. Prostě bez nějakého člověk nedokážete být. Není to ale zamilování. když ta osoba není ve vaší přítomnosti, jste smutní, nebo je mnohem jednodušší vás rozzuřit. To je dost drsné. Počítač si můžete vzít s sebou. Jídlo také. Ale člověka?
---
Pište komentáře prosím, udělá mi to velkou radost. :)

Neočekávané setkání

26. dubna 2014 v 19:42 | Plačící anděl |  Fanfiction
Rozhodla jsem se po delší době napsat povídku do challenge/projektu od Scrat. Challenge se jmenuje One day with one Doctor. Byla bych ráda, kdybyste mi napsali o mém stylu psaní něco do komentářů, potěší mě to a pak svoje psaní ještě zlepším. :)
---
Seděla jsem na židli. Venku bylo ošklivo - teploměr ukazoval asi třicet stupňů, sluníčko pálilo a bylo strašné sucho. Nevylezla jsem ven celý den, jen jsem tak posedávala, jedla, pila a sledovala seriály. Mezi nimi byl i můj nejmilejší seriál Doctor Who. Právě jsem přerovnávala titulky a uvažovala, jestli si je spíš neodeberu a nebudu koukat jen v angličtině, když tu mě přemohla žízeň. Rychle jsem tedy vstala a utíkala do kuchyně.
Voda proudem stékala do vysoké skleničky. Přes její hukot jsem něco zaslechla. Znělo to tak přerývaně... Tardis! To je přistávání Tardis! Video se asi muselo spustit samo od sebe...
Okamžitě vypnout vodu a běžet do pokoje. Podívat se na obrazovku - "Co?"
Seriál byl stále stoplý tak, jak jsem ho zanechala. Ale zvuk Tardis zněl dál. Tu se kolem mě začalo něco zhmotňovat. Ne! Ano! To nemůže být pravda, prostě nemůže!

Co psát...

7. dubna 2014 v 17:49 | Chlapeček s plynovou maskou |  Básníme
Po dlouhé době vás zdravím a přináším básničku, která mě jen tak z toho, že nemám, co psát napadla. Pěkné počtení a snad se brzy ozvu.

Chlapeček s plynovou maskou

------------------------------------------------------------------
Co psát, když básník vzdychá?
Myšlenka utíká, on těžce dýchá.

Bujným koněm nápad bývá
ve svém stádu po pláních
když pryč se žene.
Hřebci krásní vzlétají,
v krátké chvíli nestřežené
ti mizí v dáli, není jich.

Kopyta do země bušila,
barvou jarní květy hrály.
a šuměl ten les,
kam koně zpět se navrátili.
Ozvěnu slyším znít ještě dnes,
jak nadšění, hrdí koně stáli.

Tu básen na papír se snesla,
pěkně slovo od slova.

A básník radoval se, pil a jedl,
jak dobře svoji práci svedl.

Život lidí mimo Zemi

3. dubna 2014 v 18:06 | Plačící anděl |  Vlastní tvorba
Píše se rok 2509. Asi třetina obyvatelstva Země podniká zatím největší demonstraci v dějinách lidstva. Této skupině, která čítá přibližně čtyři miliardy lidí vadí tolik věcí! V téměř polovině zemí se zkouší praktikovat takzvaný nový komunismus, který je vlastně dost podobný tomu starému, akorát se ho lidé snaží šířit jemnějším způsobem. Bohužel, nevede se jim. Katolická církev se rozděluje. Jedna část se vrací do doby Jana Husa-začínají prodávat odpustky a žijí si až příliš rozmařile. Druhá zůstává skromná. Skromní jsou také lékaři. U většiny z nich vzrůstá ledabylost ke svým pacientům. Potraviny jsou moc drahé. Pronájem vznášedel též.
Tohle jsou hlavní důvody, proč se rozhodla zmíněná třetina (později si začali říkat Novolidé, nebo Alimeliané) udělat šílenou věc. Nejdříve to ovšem nandali zbytku Země. V Praze například byly za tento rok provedeny tři defenestrace. Jedna z nich dopadla katastrofálně-prezident vypadl z nejvyššího patra své vznášející se vily. Dále Alimeliané zbořili Eiffelovu věž a pokosili pět nejvyšších amerických budov. (A mnoho dalšího.)
V únoru roku 2511 odlétá deset vesmírných křižníků co nejdál od Země. Novolidé provedli, co chtěli a teď se stěhují nejlépě tak na pár světelných let daleko.
Bohužel jim plán nevyšel. Ať to bylo příčinou nějaké sabotáže, nebo jen něčí neopatrnosti, či snad osud tomu přál, aby se tak stalo, osm z desíti křižníků na cestě ztroskotalo.
Tato událost se přeživším vryla hluboko do srdcí. Cítili takový smutek a vztek! Pád miliard do nekonečna vesmíru byl přikazován tajné pozemské organizaci, která však podle dobrých zdrojů právě podnikala atentát na krále Klitanie (Klitanie vznikla rozdělením Saúdské Arábie na Klitanii a Arabský Saúd.)
Zbylí Novolidé zažili takovou ztrátu, že už nechtěli pokračovat v cestě dál. Asi na půli cesty mezi Zemí a Marsem zakotvili, a z oceli, plastu a dřeva zde nějakým zázrakem vybudovali víceméně placatou malou planetku. Nevěděli, jak ji pojmenovat. Nová Země jim přišla jako trapné jméno, a tak s pojmenováním planety nijak nespěchali. Zatím se totiž začal řešit jiný problém.
Novolidé byli natolik zdrceni ztrátou milovaných přátel a příbuzných, kteří zahynuli při cestě sem, že požadovali krutý čin. Nejenže chtěli po vědcích, aby vymazali všem obyvatelům nové planety vzpomínky na Zemi a katastrofu, ale také chtěli, aby byly Novolidem odstraněny emoce. Zatvrdili se totiž, protože tak silné pocity už nechtěli znovu zažít.
Tento návrh byl, ke smůle Alimelianů, odhlasován jako velmi dobrý. Za několik měsíců už nikdo na této planetě (později ji stejně pojmenovali Novozemě) necítil strach, ani bolest ani smutek. Ztratili však i radost, lásku a naději. A také víru, že jednoho dne se objeví někdo moudrý. Někdo, kdo jim všechny emoce zase vrátí.