Zima

1. února 2014 v 12:05 | Plačící anděl |  Vlastní tvorba
Jen jednou za rok dostanu svou šanci. Narodím se a tiše sedím, dokud nenastane Čas. Čekám tu úmornou dobu, kdy vládnou moji sourozenci. Ta jejich věčná pýcha! Snaží se mi zabránit dostat se na trůn všemožnými způsoby. Zabíjí mě dřív, než bych měla sama odejít. Moje svoboda volby už není svobodou. Spikli se proti mně, a kazí mé dílo. Občas se jim mstím, ale často na to nemám takovou sílu. Jsem nejmladší, a oni jsou mocní. Jak už se těším! Už jen pár dní a bratr mi ospale předá žezlo. Pak jim všem ukážu, kdo je tady výjimečný.
Sestra miluje teplo a zeleň. V době své vlády vždycky pomáhá mláďatům na svět, ochraňuje malé kvítky a fouká pryč mé krásné mraky. To ona vždycky přeruší mou vládu, to ona mě nenechá samoptnou doznít a bere mi žezlo z ruky. Touží po moci.
Bratr je příšerný. Je můj přesný opak. V jeho době se všichni lidé potí a on z toho má radost. Miluje večerní bouřky a pálivé slunce. Vedeme spolu tichou válku. On někdy napadá mě a já jeho. Moje ztráty bývají menší, jemu odumírají milované rostlinky, kdyžto moje běloba se vrací.
Poslední bratr, jehož vláda brzy skončí, je můj nejoblíbenější sourozenec. Nelpí na teplu jako ti dva, občas mi i dovolí přijít trochu brzy, když už je moc unavený. Má rád veselé barvy, je rozesmátý a večer smutný. Sestra ho občas utěšuje. Druhý bratr ne. Ten ho nesnáší.
---
Už je to tu. Držím v ruce žezlo. Jeho zlatavě oranžová barva se ztrácí, mění se v bílou a stejně tak svět pod námi. Nasadili mi korunu. Korunu z rampouchů. Moje bílá tvář, jemná, ale někdy krutá se směje. Modrými ústy, polibky rozdávám do všech stran, a lidi mrazí. Bojí se mne. Někteří. Ten zbytek mě miluje. Umožňuji dětem si hrát s mým závojem. Rozhazují ho do všech stran a vesele piští. Kloužou se po mých nalakovaných botách a nikdy mi je neodřou. Tvarují mé stříbrné vlasy a zapichují mi do nich klacíky. Jak jsou roztomilí!
Vždycky večer pak ulehnu na svou postel, plášť nad sebou rozestřu jako nebesa a pomalu, sladce si vyplétám větvičky z kadeří. Odhodím boty a mé prsty se vydají na cestu ke sklům. Tam teprve začne jejich opravdový, mistrovský tanec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 1. února 2014 v 12:37 | Reagovat

Moc krásná povídka, opravdu se ti povedla :-)

2 Sarinka Sarinka | Web | 1. února 2014 v 12:57 | Reagovat

:) to je podarené :)

3 Akrim Akrim | E-mail | Web | 1. února 2014 v 13:29 | Reagovat

Mne sa poviedka tiež veľmi páči. Krásna :)

4 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 1. února 2014 v 13:51 | Reagovat

Hezky pojaté téma týdne.

5 Pandora Pandora | E-mail | Web | 1. února 2014 v 13:54 | Reagovat

Krásné! Moc se mi to líbí, máš talent :) Já obyčejně povídky na blog.cz nečtu, nebaví mě, ale tuhle jsem přečetla celou a zaujala mě ;-)

6 Nishanath Nishanath | Web | 1. února 2014 v 15:45 | Reagovat

Je veľmi pekná a čítavá

7 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 1. února 2014 v 19:39 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:

[4]:

[6]:

[5]:
Díky vám všem, vážím si toho. :-D

8 Regi Regi | Web | 3. února 2014 v 13:04 | Reagovat

Krásný, originální nápad. A kouzelná rodina s docela obvyklými vztahy... ;-)

9 Alexandra Alexandra | 3. února 2014 v 16:36 | Reagovat

Kéž bych psala tak krásně jako ty.
Nádherně pojaté téma týdne (pokud to mělo být téma týdne).
Jsi moje nejoblíbenější blogerka okolo příběhů a to jich je dost.
Piš dál. Těšíš tím mnohé duše zbloudilé v lese tabulek a textů. Světě pastí aléček, ve světě kam se chceme vracet, ale zároveň nám ubližuje. A když se dostaneme k malý neslavným zdem, kam si čmárají lidé v tomto světě chudí a obcházíme, tak ztrácíme mnohé. Ti, co se zastaví a nakouknou do mysli pro toto místo dětem ulice, najdou konečně to, co hledali a budou se vracet i sem a budou šťastni.
Díky ti moc. :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P

10 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 3. února 2014 v 19:00 | Reagovat

[9]:Oh, neuvěřitelně jsi mě překvapila  (i když se mi to nechce přiznat) a dojala. :-) Přijde mi to neuvěřitelné, vždyť teprve začínám a co tak koukám po podobných stránkách, vidím mnohé lepší. Každopádně díky, díky, budu se snažit psát dál. Moc hezký komentář.

[8]: Díkes. Je pravda že podobné nepřátelství mezi sourozenci je hodně obvyklé a-teď mě něco napadlo. Natočit takovou nevinou telenovelu o zimě a jejích sourozencích, to by bylo něco. :-D

11 Fredy Kruger Fredy Kruger | 3. února 2014 v 23:26 | Reagovat

" Nesnáším zimu ! ... je  fuj !  zima !
... rozvětvená jsme rodina,
jen obrovská postel + peřina,
( která je sice též obrovská )

... má rodina ... banda ta lotrovská !
jakmile skončí večeře
rvou se , kdo dříve zaleze ..

kam že to ?? ... jistě, že pod peřinu !!

.... hajzl strýc !  asi mu pustím žilou !"

( Toť slova jsou Gustawa  Klepaczky )

... hoch s bratraci pustil se do rvačky !

Výkřiky :  " Pusť mě !" ... " mě nedrž tyy !"
... " Nekousej !" ... " Dostaneš do držky !!"
" Jsi v peřině hajzle !  tak přeci !"

...( kdo nezalez včas, - spí na peci,
mnoho jich spí též na podlaze ,
zkrátka, - kde se dá, kde trochu vlaze )

...chrápají na chodbě, v záchodě, všade !

.... kdosi zachrochtal :  " Jak se tu krade !
.... když svlečen spím, držím si šaty,
krade  strýc, dědek  i tatík !
Právě mi někdo teď ukradl botu !!"

... " Spí jich tam  čtyřicet ! ... idiotů !
... jaký smrad škvírami z bytu z nich puší !!"

... dí lidé  do oken nahlédnuvší ...

12 Irith Irith | Web | 15. srpna 2014 v 11:28 | Reagovat

Miluji zimu. Jak tak pozotuji okolí, jsem asi jediný člověk na světě, který nesnáší vedro a léto a má daleko raději zimu...

13 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 15. srpna 2014 v 20:27 | Reagovat

[12]: To tedy rozhodně ne! Já mám zimu strašně ráda, akorát to z povídky asi nejde poznat. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama