Proč se bát stárnutí?
11. února 2014 v 20:59 | Plačící anděl | UvažujemeKomentáře
Pekná myšlienka :) Teda až na tie záverečné slová ![]()
Vieš čo ja vlastne aj celkom súhlasím. Kvalitný článok :)
Sposta lidí chce také, aby zůstali krásní. Lidem, kteří mají pocit, že v životě je možné cokoliv, úplně stačí věřit na upíry. Pak mají pocit, že za pár let se objeví jejich "Edward", změní je a život bude fajn.
Jenže sám Edward(Twilight sága) pravil, že nemá duši. Člověk, který (jak si skvěle pravil anděli) by psychicky zestárl a přece byl pořád mladý, by duši také téměř neměl.
Lidi by to neměli tolik řešit.
Kdyby byli nesmrtelní jen někteří, viděli by umírat své blízké a to je rána, která se nehojí a já vím o čem mluvím. Zůstává veliká jizva.
A kdyby někdo měl tak zjizvené srdce, duše by zanikla. Ano, člověk by se už jen trápil.
Není snad lepší se radovat a pomalu ztratit krásu a pak i zdraví (a některé blízké), než být smutný a navěky si nacházet a ztrácet přátele. Nejen hádkou, ale smrtí a to se pak přátelé nevracejí.
No abych nenapsal další článek, tak to shrnu:
Máš úplnou pravdu kamaráde. ![]()
Já se na stáří těším. Na to zidealizované stáří. Bojím se ale nemocí... a nevadí mi samota, ale bojím se "smrti v opuštění a zapomnění"...
Jinak, ke komentáři u mně: Jsem ráda, že jsem narazila na dalšího křesťana, jinak si myslím, že je nás tu dost, ne asi většina, ale relativně dost - jenom blog hodně propaguje ateistické nebo dokonce antikřesťanské blogy (v některých případech). Občas mě to mrzí, ale zvykla jsem si a danou propagaci, od které jsem si tolik slibovala, ignoruji.
Přeji ti krásný den, každopádně jsem moc ráda za tvůj komentář ![]()
Ja mám na svoju starobu úžasný plán-budem hrať všetky možné hry sveta
Kníh budem mať doma viac, ako ponožiek, a hlavne nebudem nadávať mladým ľuďom ani na modernú dobu!
Ja sa strašne bojím starnutia. Milujem to, že som mladá a že sa na to večne môžem vyhovárať. Ale ktovie, možno to nebude také hrozné.
Každopádne...viete ako to povedal Shakespeare: "Strach z toho, čo príde po smrti je väčší ako strach z toho, čo príde zajtra." ![]()
Neříkám, že mě ve 20 letech někdy něco nebolí. Bolí, jasně, že jo, ale myslím, že v tom stáří si to lidi negativními myšlenkami přivolávají sami. Moc se soustředí na to, co je bolí a co je BUDE bolet a tím pádem je tu větší pravděpodobnost, že to tak opravdu bude. Mnoho věcí je v hlavě, neříkám, že vlivy jídla, okolí, práce apod. nejsou podstatné, ale i myšlenky znamenají mnoho (už je takový placebo efekt je dost zajímavý z nejen lékařského hlediska).
Ve stáří nepracovat? sen. Ty důchody tak klesají, že jestli se moje (a další) generace nějakého stáří dožije (díky farmaceutickému, potravinářskému průmyslu, agresivním filmům podporující naši agresivitu, válkám...) nevím nevím, jestli se dožije také nějakého důchodu
Ale mysleme pozitivně (že by proto sem se jmenovala andělské srdce?)... stále je tu totiž možnost se stravovat pránicky ![]()

Klíčem k dlouhému věku je podle mě správná životospráva, v denšním světě už je to těžké, většina potravin je podporována nějakými chemickými srajdami či opečovávaná postřiky a tu všechnu chemii do sebe cpem a ta nás postupně zabíjí. Tak snad si to můžem zpříjemnit aspoň sportem, abychom se v 70 letech opravdu bez problémů a bez bolesti dotkli země, aniž bychom ta kolena pokrčili.
Člověk by se měl naučit brát stáří jako přirozenou část života, a každá část života má i své mínusy, jak se s nima vyrovnáme je už jen na nás.