Eallyn

27. ledna 2014 v 17:03 | Plačící anděl |  Vlastní tvorba
Teď jedna povídka bez Doktora! Má tři různé konce, tak se nelekněte. :) Hezké čtení.

"Mně se líbí Petr."
"Ne, to je takové moc české. Co třeba Artur?"
"Zní to moc vědecky. Chci, aby byl můj syn chytrý, ale aby se stal vědcem... to ne."
"A co když to bude holka?" zeptala se budoucí maminka. "Víš, tohle je pro mě těžké. Chce to víc času."
"Oli, v klidu," vzal ji za ruku. "Uděláme si rozpis." Vzal papír, přehnul ho na půlky a na každou z nich něco napsal: holčička a kluk. Dál obě popoviny rozdělil zase napůl a vzniklé sloupce pojmenoval: Oli, Karel.
"Tak kdyby to byla holčička, co bys navrhovala?" konejšivě se usmál na manželku.
"Emílie. Nebo Nikolka. To jsou hezká jména."
"A já bych řekl Marie, Jana, Jindřiška. Tak to zapíšeme... Teď kluci. Oli? Oli?"
Jeho manželka seděla shrbená v křesle a nepřítomně zírala na podlahu. "Oli? Olgo? Co se děje?"


Žena jako by se vzpamatovala z podivného snu potřásla hlavou a pohlédla na Karla. "Já... vlastně jsem slyšela..." odmlčela se. Něco jí říkalo, ať to svému milovanému neříká. Lhát nechtěla, a tak aspoň neřekla vše. Později si to však vyčítala, ne snad kvůli následkům, ale spíše z podstaty toho samotného činu. Nebylo hezké zatajovat něco Karlovi.
"Jen jsem slyšela divné hlasy. To je únavou. Nechceš to probrat zítra?"
"Promiň, vždyť víš, že zítra budu celý den pryč. Není jiná možnost. Opravdu mě to mrzí."
"Aha."
Zase na to zapomněla. Že odjíždí. Bude tu sama, dvacet čtyři hodin. Co bude dělat?
"Tak si pojď lehnout," pobídl jí manžel a oba se uložili do postele. Oli však ještě dobrou hodinu nemohla usnout.
---
Oli se snažila celý den nějak zabavit. Pekla bábovku, četla detektivky a sledovala film. Když už vypotřebovala všechny nápady, co by měla dělat, sedla si ke stolu a zkoušela vymyslet další hezká jména pro jejich miminko. Vytvořila si podobnou tabulku jako včera Karel, a zkošela kombinovat jména s příjmením.
"Karel Bernas, Olga Bernasová a Radka Bernasová..." říkala si nahlas. "Ne, to se mi nelíbí..."
Na řadu přišla Andrea, Stela, Irena, z kluků pak Patrik, Richard a Vít. Nic z toho jí ale nepřišlo dokonalé. Zrovna si lámala hlavu nad možností, že by svému dítěti mohli dát anglické jméno, když tu-
Zase. Někdo šeptal. Potichu a nezřetelně jakási slova. Nejdříve vůbec nerozumněla. "Po-me-u-h-e-a-y-n."
"Prosím?" vyhrkla Oli. Nevěřila, že se jí to zdá. Bylo to až moc živé. Slova pomalu nabývala na srozumitelnosti. "Pojmenuj ho Eallyn, pojmenuj ho Eallyn..."
"Proč?"
"Eallyn..."
Hlas přestal stejně tak rychle, jako začal. Oli se pleskla do tváře. Co to ksakru bylo? Eallyn? Příšerné jméno. Eallyn Bernas. Tak by nikdy své dítě nepojmenovala. A navíc, co když to přece jen bude ta holčička? Doktoři si nebyli zcela jisti...
---
Když se Karel vrátil domů, Oli ho přivítala s nevídanou radostí, až ho to překvapilo. "Miláčku, co to vyvádíš?" ptal se vesele.
Oli od něj poodstoupila."Jen jsem ráda, že jsi přijel. Nudila jsem se tu."
"Vypadáš vystrašeně."
"Prosím?" dělala že neslyší a odběhla do kuchyně, aby svému manželovi nandala oběd. "Budeš chtít sedm nebo devět knedlíků?"
"Jedenáct," odpověděl se smíchem a pověsil kabát na věšák. "A spoustu cibulky, jestli ji máš."
---
Oli ležela na posteli. Všude kolem byla tma a digitální hodiny vedle Karlovy postele ukazovaly 22:47. Takže bylo po tři čtvrtě na dvanáct. Karel byl líný je seřídit.
Přemýšlela. Za měsíc má termín. Už za měsíc! Měla strach. Trošku, jen trošku, ale přece. A jméno! Perfektní jméno. Vybrali ho společně, jediné, na kterém se dohodli. Jedno pro kluka a jedno pro holku. František Bernas. Cítila, jak jí to jméno pomalu prostupuje mysl. Pavlínka Bernasová. Pavlínka. Nemohla se dítěte dočkat. Pořád jí však dělal starosti Eallyn. Ten divný šepot jí doprovázel od té doby, co mu porozuměla poprvé. Bylo to před třemi měsíci. Už šestkrát nebo sedmkrát jí udělal pořádný mišmaš v hlavě a ona stále neví, co by to vlastně mohlo být.
Z přemýšlení jí vytrhlo Karlovo zachrápání. Radši by měla chmurné myšlenky odložit. Má skvělého manžela a bude mít krásné děťátko. A koneckonců, psycholožka říkala, že jí s problémem pomůže. Tak proč být nervózní, proč se strachovat a mít obavy?
s touhle nadějnou myšlenkou Oli usnula.
*******
Tak, mám tři konce. První je smutný, jeden divný, jeden veselý. Přečtěte si jen jeden nebo všechny, je jen na vás. Jaký je nejlepší můžete hlasovat v anketě a psát do komentářů.
*******
1)-poněkud morbidní
Karel rozrazil dveře. "Oli, slyšel jsem co říkala sestra. Co se stalo? Pavlínka je někde na nějakém vyšetření?" V odpověď se mu ozvaly jen hysterické vzlyky. "Oli? Olgo, Olinko? Co ti proboha-"
"Ten hlas. Hlas!" ječela jeho manželka. "Chtěl, aby se Pavlínka jmenovala Eallyn. Šeptal, šeptal mi, trápil mě. A my ho neposlechli!"
"Jak to myslíš?"
"Po hříchu následuje trest, to řekl."
A ukázala vedle sebe, na něco, čeho si Karel dosud nevšiml. Pavlínka na vyšetření určitě nebyla.

2)-divný
Manželé seděli doma u stolu. Karel choval malé děťátko a Oli mu vyprávěla o hlase, který slýchávala.
"Proč jsi mi to neřekla dřív?"
"Nevím."
"Každopádně, kdyby se něco dělo, můžeme si zajít na úřad a dát dcerce druhé jméno. Pavlína Eallyn Bernasová."
Oli se usmála. "Máš pravdu. A navíc, já na nadpřirozeno nevěřím."
Karel se zatvářil záhadně. "Nevím. Možná nejsme na světě sami."

3)-veselý
Karel slyšel klapot malých podpatků za dveřmi. Klíče zarachotily v zámku a objevila se nádherná žena. Měla krátké hnědé vlasy, úzké hnědé oči a vesele se usmívala. Byla to samozřejmě Oli.
"Tak co? Jak jste se tu s Pavlínkou měli?" zeptala se a dobrá nálada z ní sršela na všechny strany.
"Na nás nesejde, co psycholožka?"
"Už jsem vyléčená. Naprosto. Bylo to prý jen ze stresu. Dlouhodobé sluchové halucinace nejsou tak vzácné, jak si myslíme. Teď už náš spokojený život nic nenaruší."
Karel položil dítě do postýlky a objal svou ženu. "Miluju tvoje řeči," zašeptal. "Optimističtější osoba na světě už není."
"Vždyť to je taky pravda, nic už nám v ničem nebrání. Žádné hlasy. Byla to jen hloupost."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alexandra Alexandra | 29. ledna 2014 v 15:05 | Reagovat

Nádharný příběh. Líbily se mi všechny konce, ale do toho posledního jsem se zamotala. Prví byl s mou fantazijí asi o trochu morbidnější než měl být a tak se mi asi nejvíc líbil první. Díky moc, že tak píšeš.

2 Alexandra Alexandra | 29. ledna 2014 v 15:06 | Reagovat

Oprava:
Nadherný
Asi se mi nejvíc líbil druhý.

3 Irith Irith | Web | 12. srpna 2014 v 8:34 | Reagovat

Ellayn je klučičí jméno?
Líbilo se mi to. Jen... možná bych to nechala úplně neukončené. At si každý domyslí, co se mu líbí.

4 Polly Polly | Web | 23. srpna 2014 v 20:47 | Reagovat

Povedený příběh. Moc pěkně napsaný.
K těm koncům- všechny jsou pěkné, ale ten druhý mi přijde takový neukončený, jako kdyby se tam ta poslední věta moc nehodila... Každopádně se mi nejvíc líbil ten první :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama